Křižovatky života jsou nám ale podstrkovány proto, abychom se uměli rozhodnout, jít správným směrem, abychom si některé věci uvědomili a začali jednat.
Ne vždy se rozhodneme správně, ne vždy máme tolik síly, abychom dokázali jít bez ohlédnutí dál. Přesto jsou situace, kdy je určitá bezmocnost účinná. Zvláště muži vidí v ženské bezmocnosti hlavně bezbrannost, což může dát ženám mocnou zbraň.
Který z vás by odolal křehké blondýnce, která má slzy na krajíčku a neumí vyměnit pneumatiku? Přece ji nenecháte na pospas její bezmocnosti, vždyť je tak sladká, tak bezbranná …
V situaci, kdy žena otočí a vidí ve vás (alespoň vy si to myslíte) někoho, kdo jí poradí, pomůže, uvěříte i černovlásce s vysokoškolským vzděláním, že se bez vás už v životě neobejde. Její „totální vyhoření“ berete jako výzvu, na kterou musíte reagovat. Konečně neslyšíte žádný příkaz, ale žádost o pomoc, prosbu. Na to uši daleko lépe reagují a okamžitě se zalarmuje ochranitelský pud.
Nemyslete si ale, že bezmocnosti dokážou využívat jenom ženy. Znám hodně mužů, kteří spoléhají na tzv. mateřský pud, jakmile je jejich partnerka začne v něčem odmítat, okamžitě si hrají na ukřivděného a někteří jdou tak daleko, že zvládnou roli nesvéprávného jedince.
Ženě začne být zákonitě takového muže líto (alespoň té, co není bestie) a začne mu pomáhat. Mnohdy dokonce pomáhá tak mohutně, že z docela obyčejného a doma trochu nespolehlivého muže udělá kapacitu, ředitele, výkonného funkcionáře či politika. Chce, aby její drahá polovička dostala sebevědomí, aby nepociťovala bezmocnost, která toho chudinku dokáže tak rychle strhnout ke dnu. Ono se ne nadarmo říká, že za vším se má hledat žena. Jsou ale mocné, bezmocnější a úplně bezmocné. Která chcete být vy?