Neustále se mluví o pozitivním myšlení. Ale často neumíme najít ten správný způsob použití. Pozitivní myšlení není totiž o tom, že se budete celý den culit na své okolí jako někdo, kdo svůj rozum ztratil a je v nenávratnu. Ale budete používat své myšlenky k budování šťastného a spokojeného života.
Naše myšlenky vznikají z našich zkušeností nebo přesvědčení, které jsme získali od našich předků či okolní společnosti. Horko těžko se nám daří, když si uvědomíme, že přesvědčení a názory pro nás nejsou zrovna nejvhodnější. Že vnitřně máme naprosto odlišný názor.
Současná společnost je naladěna vesměs negativně. Nezaměstnanost, problémy s obtížně přizpůsobivými spoluobčany, názory na výši příjmů, běženci, ale možná i globální oteplování, lokální války a možný i pocit ohrožení světovou válkou. Naše myšlenky, i díky kolektivnímu vědomí, se spíše odvíjejí do negace. A vůbec si zároveň neuvědomujeme, že negativní myšlenky přitahují negativní situace.
Negativnost v našich životech, je vidět na každém kroku. Lidé se mračí, vzájemně se omezují, urážejí, o zdvořilosti se již téměř nemůžeme bavit. Kam se poděla mužská galantnost k ženám, uctivé chování mládí ke stáří, přednost ve dveřích či uvolnění místa, lidská ohleduplnost a soucit? No, to nechám na každém… nechť se ptá svého svědomí.
Avšak zde vidím jeden důležitý aspekt. A to jsou v podstatě výchovné vlivy na nejmladší generaci, na děti. Rodiče jsou vystresovaní, mají pocit, že neustále něco musí, děti mají v podstatě buď obrovský dril, protože se neustále „něco musí dělat“ nebo si dělají naprosto vše, co se jim zamane. Za nějaký čas rodiče nechápou, že s dítětem jsou potíže. A co s tím?
Jsem toho názoru, že je třeba najít zklidnění a srovnat si priority. V našich životech se s věkem mění i priority. A současná společnost má na prvním místě matérii – peníze, materiální bohatství, kariéru. Bohužel aspekty jako je právě úcta, radost, rodinná sounáležitost, možnost vychutnávat si darů života, jimiž jsou i naše děti, zde máme obrovské rezervy.
To naše myšlenky tvoří tu negaci, protože již ráno vstáváme s myšlenkou na to, že jdeme do jaké