Pes je mazlíčkem rodiny a jeho právoplatné místo mu nikdo nemůže upřít. Jenže pokud máte psa a hledáte partnera pro společný život, může to být horší. Komu dáte přednost, partnerovi, nebo psovi?
Máte-li doma malé plemeno, většinou to ještě ustojíte. I když znám i krysaříka, který se zakousl do rukávu milence, když chtěl svou milou pohladit a nepustil se do té doby, než milence touha na hrátky přešla. Horší to je s větším plemenem, který se cítí jako pán domu a nehodlá za nic na světě opustit paničky postel. Nakonec, spinkal v ní od štěňátka a partner je pro něj vetřelec, který okupuje jeho území. Pokud to ustojí ten, kterého si chcete do postele a bytu nastěhovat, bude potřeba mravenčí práce, aby vše začalo fungovat. Především je potřeba, aby se vyvolený muž spřátelil se psem a postupně k sobě nalezli cestu.
Může se také stát, že psa máte vy, i on. V takovém případě bude záležet nejen na rase, ale i na pohlaví. Dvě feny se nesnesou, pes a fena ano, ale jeden z nich musí být vykastrovaný. Dva psi společně také nevycházejí, protože jsou to rivalové a neustále spolu soutěží o přízeň. Velký a malý pes, pokud jsou ještě malí a hraví, mohou společně žít, ovšem ve stáří nepředěláte člověka, natož psa.
Pokud máte psa a zjistíte, že vás nový objev je alergik na psí srst a zrovna nevlastníte „naháče“, musíte se rozhodnout, na kom vám víc záleží. Můžete společně udělat v bytě opatření, která pomohou alergikovi k tomu, aby vašeho miláčka „přežil“, ale opět to bude cesta dlouhá a bude chtít hodně trpělivosti. Vězte ale, že váš psí kamarád vám takové opatření po čase odpustí a zvykne si. Důležité je, abyste žili v harmonii a užívali jste si jeden druhého, včetně vašeho psa.