Dobrý den,
dostal jsem se do zvláštní situace a nevím, jak ji vyřešit. Zamiloval jsem se do kolegyně,
Pomalu jsem se do ní zamilovával a myslel jsem
si, že je to oboustranné. Věděl jsem, že nikoho nemá a že nad žádným vztahem
ani nepřemýšlí. To jsem si ještě bláhově říkal, že by mi takový volnější vztah
docela vyhovoval. Před koncem roku jsme měli podnikový večírek, něco jsme spolu
vypili a já jsem jí vyznal lásku. A taky jsem jí řekl, že se s ní chci
milovat. Předtím jsme mluvili otevřeně úplně o všem, i o sexu, ale jak jsem jí
řekl, že po ní toužím jako muž po ženě, stalo se něco, s čím jsem vůbec
nepočítal. Odtáhla se ode mne a celý večer se mi vyhýbala. Byla to pro mě
ledová sprcha, protože do té doby jsme byli spiklenci. Nebo jsem si alespoň
myslel. Uvědomil jsem si, že jsem to asi přepískl, ale už bylo pozdě. Příští
dny jsem si chtěl s Marcelkou promluvit, ale byla jak vyměněná.
S ostatními se normálně bavila, ale na mě neměla čas. Ani ne za týden se
nechala přeložit na jiné pracoviště, takže teď už spolu nepracujeme a často se
stane, že se celý týden nevidíme. Pokud se ale potkáme někde na chodbě, tak
dělá, že mě nevidí nebo jde jinam. Co se dá v takovém případě dělat? Je
vůbec nějaké řešení, které by vedlo k tomu, abychom spolu mohli chodit a
byli šťastní? Nechci ji ztratit.
Michal
Odpověď
Připomínáte mi
hráče, kterému se v Blackjacku „podařilo“ překročit legendární jedenadvacítku a
teď se ptá, co má dělat, aby vyhrál. Možná byl váš názor na svět ovlivněný
pseudooptimistickým prohlášením, které jste někde zaslechl, že „možné je
všechno“. Tvrzení, že „možné je všechno“ ale může vážně myslet pouze ten, kdo
ničemu nerozumí. V realitě, v níž žijeme, totiž platí přesně opačné
pravidlo. Možné není prakticky nic. Je jedno, jestli jsme ve svém rozhodování omezováni
fyzikálními, společenskými nebo psychologickými zákony - pokud začneme správně
chápat věci kolem nás, uvědomíme si, že možné je pouze to, co odpovídá přesně
daným pravidlům. Pokud se vám v životě podaří cokoli