Milý Ravene, nedávno mi bylo dvacet a skoro tři roky mám přítele.
Milý Ravene,
nedávno mi bylo dvacet a skoro tři roky mám přítele. Náš vztah je, řekla bych dobrý, nehádáme se, přítel je vůči mě pozorný, ale stejně si nemohu pomoct, na našem vztahu je něco divného. Kdybych měla naše partnerství charakterizovat, řekla bych, že je až moc klidné, bez jakéhokoliv vzrušení. Přitom většinu nocí trávíme spolu a pokaždé máme spolu sex. Ale ani v tom sexu není žádné vzrušení, jde to tak nějak automaticky, samospádem. Jakoby ze zvyku. Vadí mi, že to přítel bere jako samozřejmost. Neustále od všech svých známých slyším, že jsem hezká holka a že bych si mohla vybírat, ale já nemám chuť si vybírat a nemám chuť ani na svého přítele. Nevím, netuším, jestli se takhle ohlašuje blížící se konec vztahu, i když je pravda, že zatím o tom přemýšlím pouze já, přítel je spokojený, tomu nic nechybí. Mužům asi stačí ke spokojenosti pravidelný sex se ženou, která se jim líbí. Mám ale otázku, dá se takhle prožít celý život? Nebo můžu něco udělat, aby se z mého života nestal ubíjející stereotyp?
S pozdravem, Monika
Dobrý den,
rozhodně si myslím, že není důvod obávat se o šťastnou budoucnost. Tedy myslím, o šťastnou budoucnost vašeho partnerství a vašeho života. O budoucnost celé naší společnosti se obávat směle můžeme, jak je to obecným zvykem (zoufalá doba si žádá zoufalé činy), ale ve vašem soukromém životě se zatím ještě nestalo nic tak vážného, aby to nešlo změnit nebo napravit. Musíte ovšem vycházet z toho, že vztah vašeho přítele k vám je skutečně postavený především na sexu. Jestli je to špatně nebo dobře, to se nedá obecně říct. Některé ženy (partnerky) nesnášejí skutečnost, že laskavý vztah jejich partnerů k nim je postavený hlavně na sexu. Jiné, ty moudřejší, jsou šťatsné, že tomu tak je. Pokud tomu tak je. Upřímně řečeno, má takový vztah daleko blíže k přírodě, než jakékoliv racionální asexuální kalkulace. Takže, pokud vám vyhovuje, že se svému partnerovi líbíte a že má na vás chuť, tak je to