Každý vztah by nám měl především něco dát, měl by nás obohatit o nějaké ty prožitky, zkušenosti a vnést nám do duše trochu moudra. Snad v životě každé ženy je nějaký ten „bývalý“, který v ní zanechal nějakou tu stopu a ke kterému se občas v myšlenkách vrací.
Mnohdy se žena netrápí dietami pro muže, kterého má po svém boku, ale právě kvůli těm bývalým. Aby si řekli, o co přišli, co všechno ztratili a co mít mohli, ale nemají. Bývalý (a je jedno, zda přítel nebo manžel) je vždycky muž, kterého jsme ztratily. Buď odešel za jinou (která už může být také bývalá), nebo jsme za jiným odešly my či byl důvod rozchodu daleko prozaičtější, prostě jsme se společně začali nudit a vztah nesplnil naše očekávání. To ale nic nemění na tom, že měl tento muž v našem životě nějaké místo, že jsme se milovali a možná i nenáviděli.
Jedna moje známá si po takovém rozchodu nechala na prsa vytetovat velké červené srdce, ve kterém se skví nápis „Nenávidím tě!“. On totiž miloval tetování a ona od té doby nosí hluboké výstřihy (dokonce i v zimě), aby si pravdu o hloubce jejího citu mohl přečíst na holém těle (pokud ho tedy potká, což myslím tak často nebude).
Další po ztrátě milovaného partnera shodila třicet kilogramů, ač se jí ve společné domácnosti s ním hubnout nedařilo (on miloval domácí kuchyni, ona mu vyvařovala a papala a papala). Nakonec ji opustil kvůli (použiji její slova) vyhublému koštěti, jejíž nejúžasnějším domácím pokrmem je natrhaný hlávkový salát.
Moje kamarádka si během několika let dodělává druhé státnice, protože ten „budižkničemu“, který si dovolil jí dát kdysi kopačky, má dokončenou pouze základní školní docházku. „Ať vidí, jak se mám,“ říká přesvědčivě u červeného ferrari, které jí už rok říká pane.
A já proto říkám, že každý bývalý v nás zanechá takovou stopu, jakou si zasloužíme. V jedné se aktivují všechny sny, v jiné se naopak přidusí už tak pochroumané sebevědomí. Dalo by se ale také říci, že čím více je „bývalých“, tím více je krásných a ještě více chytrých žen.