Každý z nás někdy zažil nepříjemnou hádku. Kdy má smysl snažit se o smíření, a kdy už není zdravé ve vztahu pokračovat? Umíme si z hádky vzít podstatné informace pro společný růst, nebo necháváme emocemi zničit vše, co jsme vybudovali?
Je to volba každého z nás. Můžeme se učit nehádat, nebo naopak podpořit občasné výměny názorů, ale směrem ke zlepšení našich vztahů. Jenže, jak to udělat? Většinou totiž nepracujeme se sebou sama, a tak si neuvědomujeme, jaké bývají důvody našich hádek. Nevíme, proč jsme schopní druhým vyčítat a proč jsou naše drahé polovičky na nás nepříjemné. Kdybychom si všichni byli schopní uvědomit a sdělit, co nás tíží, jaké pocity vnímáme a proč, svět by byl krásnějším místem pro život. Byli bychom totiž schopní sebe i druhého pochopit. Jenže tomu tak není a realita nebývá idealistická. Dá se s tím něco dělat?
Vědomí
Co vlastně znamená uvědomění? Jde o proces, při kterém nám dochází, jaké pocity v našem životě převládají, a snažíme se najít důvody. Můžeme dokonce přicházet na to, proč my sami se chováme určitým způsobem. Jestli například opakujeme určité vzorce chování po našich rodičích, nebo máme v sobě nedoléčené jizvy, které by bylo dobré opečovat a opustit tak minulost, která nás může omezovat v našem současném životě. Zradil nás někdo? Nemůžeme odpustit? Potřebujeme něco, čeho se nám nedostává? I s tím se dá pracovat, pokud chceme.
Nemá smysl hledat viníka
Ač to někdy děláme všichni, hledat viníka nebývá funkční. Pokud samozřejmě nežijeme s psychopatickým jedincem – tam bývá viník jednoznačný, a proto je dobré ničivé vztahy opustit, nebo alespoň omezit. Nebývá to však jednoduché. Někdy i viník může být zoufalým člověkem, který neví, jak dál. Může svou partnerku nebo partnera citově vydírat, a ani jeden si toho nemusí být vědomi. Pokud jde o zlého člověka, se kterým není možné vést dialog, řešením je vztah ukončit. Pokud totiž člověk sám nechce nic měnit, můžete dělat cirkusácké kejkle nebo se roztrhat, ale sami nic k lepšímu nezměníte.
O vylepšení vztahu a komunikace by měli pečovat oba partneři. Pokud se dlouhodobě snaží jen jeden, a navíc se tím vyčerpává, nemá smysl pokračovat. Když ale cítíme, že má význam se o vztah snažit, vnímáme ochotu i od partnera, pak má cenu pro zdravou lásku dělat maximum. Jak to poznáme? Vztah by nám měl poskytovat základní oporu, jistotu a naše sebeúcta by měla stoupat, ne naopak.
Pomalu otevírat tabu a hledat řešení
I když se některé vztahy tváří ideálně, i v takových mohou nastat chvíle, kdy dojde k výbuchu emocí. Všichni víme, že jde o ty nejtěžší zkoušky. Je však důležité nedělat z hádek tabu a nezametávat bolestivá témata pod koberec. Mohou tam pak hnít a vyvalit se po čase, kdy už může být pozdě.
Nacházet společný čas a komunikaci
Pohádali jste se a bolí vás to? Pokud váš partner nebo partnerka za to stojí, váží si vás, a oba cítíte, že se máte rádi a vnímáte bezpečí, nebojte se trochu odhalit nitro. Je zásadní umět mluvit o svých pocitech a zeptat se druhého, co potřebuje. Někdy zjistíte, že problém má jednoduché řešení. Stačí třeba najít společný čas, obnovit povídání nebo nacházet cestu k intimnímu životu. Jindy může pomoci věnovat se sobě, a pak se s radostí k druhému vrátit. Občas pomůže vybrečet se nebo vykřičet, ale nejlépe tak, aby to neodnesly například děti. I tak je ale možné vysvětlit si, co se stalo, pochopit a odpustit.
Je potřeba uvědomit si, jestli chceme nebo nechceme náš vztah společně budovat. Pokud zjistíme, že nám to za úsilí stojí, hledejme nové společné aktivity. Podpořme vzpomínky na krásné začátky, najděme si čas na poklidný hovor při kávě. Ve své podstatě všichni chceme zažívat láskyplné chvíle se svými blízkými. Chce to někdy odvahu, ale vše se dá zlepšit. Pokud si však nevíte rady, vyhledejte odborníka a poraďte se. Můžete najít kořeny vašeho vztahu a pečovat o ně, aby váš společný strom zase rostl a plodil…