Starý a spolehlivý černobílý televizor v mém bytě vyřadil z provozu velký barevný přístroj. Bylo mi však líto se ho zbavit, a proto jsem ho instaloval na chatu. Tam se hodil. Vracel mne do období, kdy se v kinech hrály pouze černobílé filmy. Vanula z toho jakási nostalgie mládí.
Teprve ve svých sedmadvaceti letch jsem si našel stálou, o tři roky mladší přítelkyni. Jeden víkend jsme spolu odjeli na chatu, večer se posadili k televizoru a se zájmem sledovali film s Vlastou Burianem o uraženém ostrostřelci Antonu Špelcovi. Viděli jsme jej několikrát. Starý televizor však toho měl patrně dost. Ve chvíli, kdy Theodor Pištěk říkal: Mistrová, vy mi nějak podstrojujete, bolestně povzdechl, jakoby se s námi loučil, obrazovka potemněla, zvuk zmizel. Věděl jsem, že odešel navždy.
Anna se tomu zasmála. Požádala mě, abych nerozsvěcel, že má ráda černou hodinku. Ihned jsem pocítil, jak se ke mně přitulila a položila mi ruce kolem krku. Její mazlení mi bylo více než příjemné.
Je sice pravda, že jsme se spolu pomilovali ihned po příjezdu na chatu, ale to bylo více než před čtyřmi hodinami. Byl to dostatečně dlouhý odstup. Také jsme výborně povečeřeli.
V místnosti panovala tma, jenom slabý srpek měsíce nakukoval tam, kde jsme seděli, a osvětloval její nahá kolena pod přiléhavými šortkami. Bylo to jediné místo, kam světlo dopadalo.
Náš polibek trval neobyčejně dlouho. Rukou jsem se automaticky dotkl jejich prsů. Nevynikala zvláštní velikostí, ale spíš tuhostí a okrouhlým tvarem. Prsty sevřely vzpurné bradavky, vztyčující se jako na obranu. Anna měla na sobě pouze halenku a podprsenku. Nebylo nic snažšího, než ji rozepnout a podprsenku vyhrnout pod bradu. Byla hebká jako samet.
"Mám na tebe nesmírnou chuť a nechci déle čekat,“ řekla. Vzrušovalo mě to.
Bylo mi nádherně. Anna řekla:
,,Vím, že jsem tě svým jednáním překvapila, ale musela jsem si to vyzkoušet. Moje spolupracovnice Berta z mojí kanceláře má šedesátiletého manžela. Ten prý je na tom tak špatně, že je schopen pouze jednoho čísla, a to je pro ni málo. Přesto se snaží dělat všechno proto, aby jí uspokojil. Rozdíl dvaceti let se však těžko dohání. Chtěla jsem se přesvědčit, zda by něco podobného vyhovovalo také mně.“
,,A vyhovovalo ti to?“ zeptal jsem se.
,,Má to svoje zvláštní kouzlo,“ odpověděla.
Zasloužilý starý televizor, jenž odešel v pravou chvíli, jsem odvezl do sběru. Svoji práci odvedl rozhodně dobře...