Je tomu více než třicet let, kdy jsem po skončení vojenské služby nastoupil na výrobní konstrukce jednoho většího závodu v našem městě. Když mi šéf konstrukce jedno volné prkno se stolem přidělil, tak mi ještě řekl:
,,Až se mladíku, zabydlíš, tak ti kolem desáté o svačině představím budoucí kolegy.“
Překvapilo mě, že mezi samými chlapy pracovala rovněž jedna žena, konstruktérka. Věk jsem jí odhadoval na něco mezi pětatřiceti až čtyřiceti lety. Měla své pracoviště na koci celé řady.
Po několika týdnech zaučování to přišlo. Dostali jsme termínovaný úkol z podniku. Zkompletováním byla pověřená Lenka a já jí měl být k ruce. Přišla za mnou a povídá:
,,Že budeme teď spolu měsíc spolupracovat, už asi víš. Takže ti sdělím několik podrobností, aby nám to šlo pěkně od ruky. Nějaký dotaz?“
,,Ne, vše je mi jasné,“ odvětil jsem a zároveň jsem si uvědomil, že stojím v pozoru jako na vojně. ,,Tak si pojď pro první várku, mám ji pro tebe již přichystanou na stole.“
Sedl jsem si za stůl a začal prohlížet výkres po výkresu. Při obědě jsme se domluvili, že zítra zůstaneme trochu déle, abychom si udělali malý náskok.
Druhý den mi řekla, že počítá s natažením pracovní doby až do osmi večer.
Po čvtré hodině jsme zůstali v kontrukci sami. Každý jsme pracovali na svém pracovišti. Kolem půl šesté na mě zavolala, že si uděláme v šest malou svačinku. Jen jsem ji potvrdil, že souhlasím a kanceláří se opět rozhostilo ticho, které bylo přerušované pouze šustěním papíru, když jeden nebo druhý z nás rozkládal či skládal výkres.
V šest hodin ke mně přišla a povídá:
,,Ty toho moc tedy nenamluvíš. Dám vodu na kávu a pak tě trochu vyzpovídám, tak se připrav! Jsem normálně zvědavá ženská, tak se nemusíš ničeho bát.“
Nabídla mi koláč a pak na mě zajela pěkně zostra, až mi málem její otázka vyrazila dech a určitě jsem se začal i červenat.
,,Tak co, mladíku, jsi ještě panic, nebo jsi na vojně přeřízl každou, která ti přišla pod ruku?“ Nevím, zda mi věřila, či ne, ale řekl jsem jí popravdě, že jsem si na vojně moc neužil, protože jsem celé dva roky sloužil na odloučené posádce.
,,Hele, mladíku, když máme spolupracovat, tak to bude komplexně,“ řekla ke mně a pak ještě dodala. ,,Vidím, že tě budu ještě muset připravit do života, takže spolu budeme také souložit.“ Po tomto sdělení jsem seděl na židli jako přikovaný a nebyl schopen na to žádným způsobem reagovat. ,,Mlčení je souhlas, takže začneme hned teď. S výkresy to pak doženeme.“ Uchopila mě za ruku a povídá: ,,V první lekci vezmeme doteky na zajímavých a citlivých místech, která se nacházejí na těle ženy.“ Pak si moji ruku přitáhla ke svému ňadru. Objížděla ho s mojí rukou krouživými pohyby a pak mi povídá: ,,Teď mi ho lehce začni masírovat svými prsty!“ Poslouchal jsem jí jako omámený a začal jsem prsty promačkávat její čtyřky.
Druhý den jsme opět pokračovali v práci až do šesti večer a po svačině Lenka započala další díl, kterým mě zasvěcovala do tajů milování.
,,Chápeš vše velice dobře, začínáš mít i fantazii, bude z tebe určitě dobrý konstruktér,“ řekla mi, když jsme se oblékali a odcházeli domů.
Termín k odevzdání výkresů jsme splnili ještě o dva dny dříve. Je pravda, že jsme dělali skoro každý druhý den přesčas, ale k tomu nás vedla hlavně doba po svačině, kterou jsme považovali za daleko hodnotnější, než přehrabování ve výkresech. S Lenkou jsme se domluvili, že se budeme stýkat do té doby, než si někoho najdu. To se stalo asi po roce, kdy jsem se seznámil se svojí budoucí ženou. Od té doby jsme byli s Lenkou zase jenom kolegové.