Kdysi někdo napsal, že redaktor se pozná tak, že ze článku vždy vyškrtne tu nejduležitější větu. U nás bych to trochu poopravil. Ze článku o šedesáti řádkách musí zbýt jenom jedna věta, zbytek předělávám. Šéfová je toho názoru, že redaktor je od slova redikovat a tudíž se musí zrušit všechno. Dopisovatelé sice zírají, ale za nějaký čas si zvyknou všichni.
Ne tak, Boženka, která se zaobírá bylinkami a poradnou pro ženy.
,,Pane redaktore,“ začala jednou ve dveřích. ,,Když napíšu, že sex je důležitý pro rozvoj osobnosti a vy mi potom otisknete, že důležité osobnosti se rozvíjejí v sexu, tak to opravdu není totéž. Navíc jste mi z mandragory seškrtal její čarovné vlastnosti spojené s láskou a vepsal jste tam, že se sbírala pod šibenicí a největší účinek měla, pokud byla postříkána semenem oběšence. Můžete mi vysvětlit, který oběšenec měl náladu na to, aby si před smrtí užil sám se sebou?“
,,Ale Boženko,“ chlácholil jsem ji. ,,Buďte ráda, že vám z té mandragory zbyl alespoň nadpis. Víte, že ten ponechávám jen těm nejlepším dopisovatelům?“ Boženka zamžourala očima a poprosila mě o papírový kapesníček. ,,Snad nebudete plakat, Boženko,“ polekal jsem se.
,,To mě ani nenapadne,“ odsekla. ,,Mám rýmu.“
Podal jsem jí kapesník a chtěl jí nějak potěšit.
,,Boženko,“ pravil jsem, ,,možná se mi do dalšího čísla podaří propašovat věty dvě. Už mám dokonce vymyšleno, které. První a poslední.“
,,Pche!“ udělala a provokativně si sedla naproti mně. Dala si nohu přes nohu a její kratičká sukně se povytáhla tak, že jsem měl možnost zahlédnout lem jejich kalhotek.
,,Dobrá,“ usoudil jsem, ,,budou tam tři.“
Boženka před sebe vztáhla ruku, vztyčila ukazováček a obrátila jej proti sobě. ,,Sem se dívej, redaktorskej!“ ukázala na svou vypjatou hruď a povolené knoflíky u halenky.
,,Čtyři, Boženko, čtyři,“ sliboval jsem. Ona natáhla ruku a ukázala všech pět prstů.
,,Říkám pět,“ nenechala se odbýt. ,,Mám pětky, tak jich tam budu mít pět.“
Na pravdivost svých slov si vytáhla podprsenku až ke krku a z ní vypluly dva nádherné balony. Sice trošku těžké, ale měly svůj půvab. Zůstal jsem sedět jako opařený a pozoroval ji v plné kráse. Nijak se něměla k tomu, aby ty dva krásné plody zase uschovala a já jsem děkoval Bohu, že je šéfová na dovolené. Přistoupil jsem k Božence a zeptal se jí, jak to dělá, že umí tak krásně psát.
,,Umím i jiné věci,“ odsekla dívka nedočkavě. To už jsem na nic nečekal a šel jsem zamknout dveře kanceláře. V Božence jsem za chvíli našel zalíbení
,,Boženko, já už ti žádné korektury dělat nebudu,“ sliboval jsem ji před vyvrcholením.
Přirážela jako divá a ve vidině toho, že se proslaví jako bylinkářka, začala sténat blahem.
Potom se rychle oblékla, zanechala na stole několik rukopisů o cibuli a jahodníku a byla pryč.
Nemohl jsem se z toho vzpamatovat a začetl jsem se do jejich řádků. Ano, cibuli jí ponechám, sliboval jsem si a okamžitě ji zařadil do dalšího čísla.
Po třech dnech se vrátila šéfová a já byl podroben křížovému výslechu.
,,Redaktor je od slova korigovat,“ upozorňovala mě a začala škrtat. Z Boženčiny cibule zbyla během chvíle jenom slupka a já už viděl, že mám po prémiích. Když ale zvedla prst a začala ho obracet proti sobě všiml jsem si rozepnutého knoflíčku u její blůzky. Ten den jsem ztrátu premií zažehnal.
Další zajímavé informace naleznete taky na naši Facebook stránke!