Jestliže Eva byla pro Adama první ženou a had pokušitelem, potom se ráj přenesl na chvíli i do mého života. I v něm byly stromy obaleny jablky poznání a každá představa po nich sáhnout ve mně vyvolávala směs fantazie okořeněnou mým mládím.
Prázdniny na vsi ale vypadaly spíše na peklo, než na ráj. Ani stopa po nějakém mém vrstevníkovi a přede mnou se rýsoval beznadějný měsíc plný nostalgie. Obrovský sad, který strýci Zikmundovi patřil, postrádal právě hada pokušitele. Bloumala jsem v něm většinou od časných ranních hodin a pozorovala, jak si čerstvě orosené květiny nechávají od bezbožných slunečních paprsků slíbávat svá právě otevřená lůna. Ve městě by mě něco podobného nenapadlo, ale na vesnici bylo všechno jiné. Cosi neznámého mě přivádělo na stezku vzrušení, po které jsem zatoužila se vydat.
Dokonce i bzučení dvou na sobě ležících much mi připadalo jako nebeský koncert a jejich třepotající se útlé nožičky při zdařilém aktu mi moji fantazii posouvaly ještě dál. Viděla jsem se, jak ležím pod nadýchaným stromem plným těch nejsladších plodů, roztahuji nohy a vyhrnuji si krátkou sukni. Už jenom ta představa, že se moje rozpálené tělo ponořuje do vlhké trávy, byla jako Damoklův meč.
Jestliže Eva byla pro Adama první ženou a had pokušitelem, potom se ráj přenesl na chvíli i do mého života. I v něm byly stromy obaleny jablky poznání a každá představa po nich sáhnout ve mně vyvolávala směs fantazie okořeněnou mým mládím.
Sice jsem nevěděla, kdy padne na můj krk, ale vůbec nic by se nestalo, kdyby to bylo okamžitě. Jenže jedinými společníky mi byly ty úchylné potvory, co při samotném aktu teď už tak protivně bzučely. To, co mi před chvílí připadalo jako hudba, se nyní k mým uším tlačilo jako obrovská můra. Sáhla jsem po jablku a jeho sladká šťáva mi zaplnila suché patro. S každým kousnutím se roztékala až do krku a já si najednou uvědomila, že si některé představy mohu splnit. Když jsem se položila do trávy a začala jsem zavírat oči, poslední, co jsem viděla, byly právě ony šťavnaté plody. Stáhla jsem si kalhotky a pomalu vyhrnovala kratičkou sukni. Uvědomila jsem si hebkost mých opálených stehen, a když se moje dlaň zasouvala do oblin s jemným chmýřím, cítila jsem stejnou rosu, jaká byla na všech květinách kolem. Prsty jsem si začala dráždit pahorek pokušení a v ten moment mi přestalo zajímat všechno okolo.
Byla jsem tu jen já s mým vzrušením. Lehkými pohyby prstů se ve mně začala vzdouvat obrovská vlna slasti, a když jsem zajela k místu, kde jsem předpokládala otvor k pekelným a přitom tak nebeským zážitkům, byla ze mě právě ta Eva, která nedočkavě čeká na to, aby akt zhřešení dovedla do samého konce. Nakonec všechno odeznělo a já uvěřila, že jsem byla svým vlastním hadem, ale ono uštknutí budoucnosti bylo tak příjemné, že jsem se jej za nic na světě nechtěla vzdát. Když jsem se vracela do domu mého strýce, neměla jsem pocit provinění, ale zadostiučinění, že ženou být je tak sladké.
"Hedviko, vezmi si pár jahod, než bude oběd," řekl strýc toho dne nesmírně vlídně a já sklopila oči, jako bych se teprve teď začala stydět. Strýc Zikmund voněl senem a mně došlo, že možná musel projít okolo mě, protože jiná cesta ke krásně vonícím kupkám sena nevedla. Polil mě ruměnec a opatrně jsem strčila jednu z naaranžovaných jahod mezi rty.
"V lednici je čerstvá smetana, jestli máš chuť."
"Mám," usmála jsem se na strýce a začala si ho prohlížet. Do té doby jsem ho totiž vůbec nevnímala a až nyní jsem si uvědomila, jak rychle se změní oči dítěte v oči ženy. Už to nebyl ten pán, který mi podstrkoval ty nejsladší kousky ovoce a hladil po vlasech, když jsem šla vzorně a včas spát. Od dnešního dne to byl muž, který měl tělo samý sval a opálený obličej s malým strništěm a světlým obočím nad udivenýma očima. Jakoby i on poodhalil roušku mého dozrávání, kdy právě nastalo období sklizně a bohaté úrody. Vzala jsem z lednice smetanu, zalila s ní čerstvé jahody a sedla si k oknu, abych viděla přímo na sad. Na první pohled se zdálo, že se v něm nic nezměnilo, jen květiny stydlivě klopily oči k zemi. Vyprahlé po orgasmu, nedočkavé jako já, co přinesou další hodiny.
"Pokecala ses," škodolibě prohodil strýc Zikmund a šel mi z trička setřít růžovou čmouhu, která se vytvořila ze směsi jahod a smetany. Cítila jsem, jak se zlehka dotknul mých bradavek, ale okamžitě svoji dlaň stáhnul zpátky. Odezvu mého těla cítit musel, ale zřejmě si ještě neuvědomil cestu mojí proměny, která se tak rychle udála. Na okno dorážel motýl, který měl sametově hebká křídla. Zrovna tak, jako doteky motýla, jsem před chvílí cítila strýcovo prsty. Chtěly jenom setřít rozpíjející se růžovou kaňku, ale nakonec ve mně vyvolaly ještě opovážlivější fantazie, než se mi zdály ráno.
"Pomohu ti se senem, chceš?" zeptala jsem se trochu rozšafně, ale neopomněla jsem zvednout obě nohy a zaklínit je za sedadlo. Dobře jsem věděla, že právě v tomto zorném úhlu budou vidět moje krajkové kalhotky a v kontrastu s opálenými stehny musejí vyvolat onen první impuls, kdy had sice ještě vyčkává, ale ví, že jeho doba přijde.
"Pro dnešek mám hotovo, Hedviko," usmál se strýc. "Možná by ses měla jít vykoupat, sedět tady celý den, to už není nic pro tebe."
Pokrčila jsem rameny a rychle vyklouzla z místnosti. Hlavou se mi až do večera honilo, jestli mě strýc viděl, nebo neviděl. Ještě večer jsem pozorovala, jak se uzavřené květy ukrývají před posledními slunečními lichotkami, aby celou noc snily a ráno se celé vlhké otevřely novým zážitkům.
Po probuzení jsem se dychtivě rozeběhla do sadu. Nemohla jsem si nechat ujít ráno, kdy se všechno probouzí a voní. Utrhla jsem ze stromu další jablko poznání a pomalu své tělo ponořila do vysoké trávy. Tentokrát jsem se svlékla celá a nechala sluneční paprsky, aby se postupně dotýkaly každého centimetru mého těla. Hladila jsem si prsa a druhá ruka opatrně zajížděla tam, kde už jsem opět cítila obrovský příval vzrušení. Dlouze a jemně jsem postupovala po nebeských schodech, až jsem došla k samotné bráně. Když už mi chybělo jen pár kroků, dotknul se motýl mých slabin a těmi nejjemnějšími doteky postupoval stále dál a dál. Nechtělo se mi otevírat oči, prožívala jsem cosi nádherného a nevěděla, jestli se jedná o sen, nebo skutečnost. Jediné, co jsem nechtěla, bylo, abych se probudila. Andělé mne k bráně odvedli velice rychle a to, co nadcházelo, se k mému včerejšímu orgasmu nedalo vůbec přirovnat.
"Jsi sladká, Hedviko," slyšela jsem jakoby z dálky mého strýce. Zavřela jsem znovu oči a nechala ho pokračovat v psaní další nebeské kapitoly. Teď už jsem jeho tělo cítila nad mým. Když mně strýc Zikmund položil ke rtům červené jablko a já se do něj se vší chutí zakousla, prolétlo mi hlavou, že tentokrát už toh mnoho na sluneční paprsky nezbude.
"A léto budiž pochváleno," zopakoval strýc onu vzácnou větu, kterou s oblibou pronášel.
"Naše léto," políbila jsem Zikmunda na plné rty, protože sladkost nebeského sadu je třeba předávat. "Naše léto, Zikmunde," šeptala jsem mu do ucha, protože léto, léto teprve začíná.