Scházeli se na lesní cestě za sídlištěm. Shlížel k ní když přicházela a nervózně přešlapoval pod korunou stromů.
„Kdes byla tak dlouho?“ optal se místo pozdravu a chytil ji do náruče.
„Přece víš,“ odsekla a nastavila ústa k polibku.
„Miluji tě,“ opakoval neustále dokola a tiskl ji k sobě.
Eva se podívala k obloze a nechala se unášet iluzí citů. „Tak už přece pojď,“ pronesl potichu a táhl ji k jejich místu. Eva si upravila tričko a postupně za ním kráčela. Při chůzi vzpomínala na manžela, který ji vehnal do cizí náruče. Tam dovedou zahnat i slova. Jak ráda by se tu procházela raději s ním, ale jeho zbrklá slova nedokázala přenést přes srdce. Když pak někdo řekne ženě, že je krásná a zahrnuje ji láskou, těžko odmítne. A Eva lásku potřebovala. Podej, přines, ty neustálé rozkazovací věty jí bušily ve spáncích jako hodiny po babičce.
„Jste tak krásná, Evo. Už vaše jméno je stvořené pro lásku.“ Ano, tak zněla věta, kterou před několika měsíci slyšela z úst tohoto mladíka. Otevřel v ní zapomenuté sny a zrodilo se přání. Být milována, nebo milovat? To v tu chvíli ještě nevěděla, ale lesní pěšinu za jejich bytečky zaškatulkované do panelů našli oba během několika dní. Žena k životu potřebuje chvění jako vzduch a tehdy ho pocítila. Scházeli se tam jednou týdně a Eva se vždycky těšila. Teď už se scházejí denně. „Miluji tě, miluji tě,“ šeptal jí sladce a už se těšil, až dojdou ke svému místu. „Chci, abys byla jenom moje, lásko. Sáhnu si na život, jestli tě někdy ztratím.“ Eva šla tiše k lesní mýtině a mlčela. „Proč nic neříkáš?“ ptal se jí naléhavě a pevně jí stiskl dlaň.
„Mluvíš přece ty,“ zašeptala Eva a snažila se vymanit svou dlaň z jeho. „Podívej, nad námi mají hnízdo ptáci.“
„Co je nám do nich, Evičko. Konečně tě mohu zase hladit a líbat.“ Pohladil ji po tváři a rukou zajel pod její tričko. Najednou jí došlo, že necítí chvění. Když ji pokládal do trávy a šeptal tisíce slov o horoucí lásce, zavřela oči, aby ho neviděla.
„Je to s tebou jako sen,“ pravil rozněžněle a dotýkal se jejího těla. Jenom Eva v tu chvíli věděla, že po každém snu přijde probuzení. Dolů šla pár kroků před ním a přemýšlela, proč lásku zabíjí její nedostatek, i její přemíra. Ten den si dala na večeři pro manžela obzvlášť záležet.