Myslíte si, že je lepší zůstat s člověkem, se kterým máte zajištěnou budoucnost, ale v sexu moc nevyniká, nebo se odhodlat a jít za tím, co vám dává potěšení a vzrušení? Helena se rozhodovala dlouho, ale v tom nejdůležitějším okamžiku se rozhodla správně.
„Bylo mi 27 let a všechny moje kamarádky byly už v té době vdané,“ svěřuje se Helena. Já v tu dobu chodila čtyři roky s přítelem Petrem, který byl o sedm let starší a pracoval jako lékař na endokrinologii. V tu dobu dostavěl domek a my jsme se rozhodli, že se vezmeme a založíme rodinu. Všechno by bylo úžasné, kdyby mi do cesty nepřišel Marek.
Svatbu jsme plánovali na podzim a Marka jsem poznala na začátku léta. Bylo to, jako když vámi projede elektrický proud. Nikdy jsem takové jiskření nezažila. Protože jsem ve svém životě měla jenom dva muže, moc jsem toho nepoznala. Jeho doteky mě dokázaly nabudit natolik, že jsem zapomínala na celý svět a prostě se stalo, že jsem byla Petrovi nevěrná.
Na počátku jsem to chtěla jenom zkusit, jenže to už nešlo zastavit. Nedovedete si představit, co to je mít takový sex, jako byl s Markem. Petr na mě nic nepoznal, náš sex byl trochu nudný a jednotvárný, Petr se v tomto směru zajímal více o sebe a mnohdy jsme spolu nespali i tři týdny, protože měl na oddělení i noční směny a já zase vstávala ráno do práce. V tu dobu jsem úplně přestala uvažovat a vůbec jsem se nezaobírala tím, že se mám už za chvíli vdávat.
Čas ale plynul hodně rychle a já už měla doma nachystané i svatební šaty, které mi nechal Petr ušít na míru v tom nejlepším salonu. Najednou jsem se z celého toho snu probrala a začala jsem konečně uvažovat. Zjistila jsem, že Marek je člověk, se kterým mi nejen bezvadně funguje sex, ale rozumíme si i v dalších věcech. Měli jsme stejné názory, stejné vzdělání, jen těch peněz Marek nevydělával dost.
Na druhou stranu tu byl Petr, který byl zajištěný, ale který se ke mně choval víc jako k sestře než k partnerce. Neuměla jsem si představit, že bych s ním teď měla dítě a hlavou mi probleskla otázka, zda bych ho podváděla dál. Vnitřně jsem ale věděla, že ano. V tu chvíli jsem udělala pro někoho neskutečnou hloupost – našla jsem si skromný podnájem a během týdne jsem od Petra odešla. Bez rozloučení, bez vysvětlování, jen jsem nechala na stole dopis, že odcházím a že se za něj nevdám. Bylo to divné, ale Petr o mě ani nebojoval. Možná jsem mu za to nestála, ale od té doby se už neozval …“
Helena se na chvíli zamýšlí a s úsměvem na rtech pokračuje ve vyprávění: „A jak to nakonec celé dopadlo? Dnes je mi 44 let, jsem vdaná za Marka, máme dvě úžasné děti a jsem šťastná. Dokonce jsme si pořídili i vlastní dům, i když na hypotéku. To nám ale nic neubírá na vášni, s jakou se milujeme a nedovedu si představit, že bych se tenkrát rozhodla jinak. Vím jen, že Petr je už dvakrát rozvedený a dodnes nemá ani žádné potomky. Někdy je lepší se rozdělit na cestě, o které víte, že nikam nevede. Svůj život bych neměnila s nikým a za nic na světě.“