„Štěstí… co je štěstí?“ Tato věta zazněla ve filmu Škola, základ života. A ví to někdo, co to to štěstí vlastně je?
Prý člověk potřebuje ke štěstí málo. Co je to „málo“? Každý má svou definici a každý si pod slovem štěstí představuje něco jiného. Někdo výhru ve hře „eruromilióny“, druhý dal jméno „štěstí“ bouráku za tři „mega“, další si pod slovem štěstí představí rozkvetlou louku nebo své blízké. Nebo třeba jen to, že ráno otevře po osvěžujícím spánku oči, vejde do nového dne a může v něm to své štěstí budovat.
Ta žena zůstala sama s dítětem. Zemřela jí babička, která ji vychovávala, matka, která měla nemoc ze smutků, starostí a mnoha pracovních povinností. Zajisté, je mnoho takových žen, které mají podobný osud. Ale v čem je tato jiná? V tom, že si najednou uvědomila, že možná funguje mnohé jinak. Jednou uslyšela větu: „A proč to neděláte?“ V ten moment se rozhodla, že změní svůj život, protože měla svůj sen.
Přes úřad práce si udělala kurs v oboru, který ji zajímal. Jelikož neměla hned kapitál k podnikání, našla si práci, která pro ni byla stabilní, poskytla jí dostatečný výdělek, dost volného času, který mohla trávit se svým synem, na své zájmy a také pro další sebevzdělávání. Samozřejmě, že všechno nejde hned a v průběhu času ji potkaly další peripetie, kterým by se raději vyhnula. Ale bez nich to asi nejde. Díky jim v sobě našla sílu, odvahu a chuť do dalších kroků vpřed. A podle jejích slov je také fajn „pár správných přátel mít“.
Jedním ze zlomových okamžiků bylo zjištění, že stávající partner se jeví spíše jako druhé dítě než muž, na kterého by se mohla spolehnout. Nakonec se rozhodla vyřešit i tuto situaci a s partnerem vztah ukončila. Nastalo období hledání bytu. Myslela na to, aby byt nebyl příliš drahý, aby měla se synem takový byt, kde by mohli mít oba jakési soukromí a hlavně aby byl v pořádku bez požadavků na jakékoliv úpravy. Obešla několik bytů a nakonec se jeden takový našel. S nadšením mi zavolala a sdělila mi, že to je „ten“ byt. Že sice není jediná zájemkyně, ale že věří, že jí ho majitelé pronajmou. A to se opravdu stalo.
Za pár dní mi zavolala, že se jí povedlo několik „husarských“ kousků a že si mírně vylepšila finanční profil. Právě ve chvíli, kdy bude potřebovat peníze k dokoupení potřebného chybějícího zařízení do nového bydlení.
Ptáte se, jak toho dosáhla? Ona věřila! Věřila v to, že když si požádá, že mže obdržet. A přesně to se stalo. A jak to máte s přáními vy?