Nové vědecké výzkumy naznačují, že čas není vůbec onou neměnnou a stále stejně rychle plynoucí veličinou, jak jsme si dříve mysleli. Víme, že třeba pro člověka ve vesmíru plyne jinak než pro někoho na Zemi. Je tedy naše pojetí času, který měříme pomocí uměle vytvořených časových úseků, správné? Nebo jde pouze o naši naučenou iluzi?
O tom, že v čase a prostoru probíhá vše zřejmě zcela jinak, svědčí například vědecké pokusy z oblasti kvantové fyziky. Ty dokazují, že při takzvaném stavu superpozice může kvantový objekt, například elektron, být na dvou místech současně a až teprve jeho pozorovatel určí, kde se nachází! Nepřipomíná vám to magii? Vyplývá z této definice, že jsou částice za některých situací „rozdvojené“ a zároveň jejich poloha závisí na našem vědomí? To však může nasvědčovat jak teorii paralelních světů, tak i tomu, že okolní prostor ovlivňujeme našimi myšlenkami! Již víme, že energie je pouze koncentrovanou formou hmoty. Může tedy hmota – například naše tělo, překročit hranice prostoru a času? Můžeme být na dvou místech současně?
K podobné události došlo 22. dubna roku 1982 v tehdejším Sovětském svazu. Rus Martynov byl tehdy v Kyjevě, ale intenzivně myslel na ukrajinské město Fedosija na pobřeží Černého moře, kam občas při své práci zavítal a kde má mnoho přátel. Podle tvrzení několika svědků se tehdy stalo něco neuvěřitelného. Martynova vidí ve Fedosiji několik jeho známých, přestože se právě zaručeně zdržuje v Kyjevě! Jak je to možné? Ve Fedosiji údajně tento druhý Martynov potkává svou známou Irinu Ignatěvovou. Té má dokonce předat telefonní číslo do svého bytu v Leningradě – dnešní Petrohrad, kam mu právě zavádějí telefonní linku.
Jednalo se o Martynova dvojníka z paralelní reality, který si na chvíli „odskočil“ do Fedosije?