Co je třeba k tomu, aby člověk druhému řekl, co v kartách vidí? Upřímně? Nevím… Že umím vykládat karty jsem zjistila naprostou náhodou před lety v tíživé životní situaci. Přišlo to jako blesk z čistého nebe a ještě dlouho jsem si nebyla jista, zda je to možné.
Když se řekne slovo „mariášky“, většina lidí si představí partu chlapů sedících v hospodě kolem stolu, na kterém jsou karetní listy, hromádky drobných, půllitry s pivem. Samozřejmě nesmí chybět popelník a kolem se vznášející namodralý cigaretový dým. Lítají slova jako je trumf, flek, kule a občas dojde k malé, avšak neodmyslitelné výměně názorů ke způsobu hry.
Pro většinu lidí toto slovo evokuje vzpomínky na hru „prší“, která se hrála snad všude. Ve školách, na táborech, na chatách, koupalištích. A pak je tu ještě sorta lidí, která je využívá k tajemnějším účelům. A to k výkladu, který může ukázat cestu vpřed nebo pomoci při rozhodování.
Zazvonil mi na stole telefon. Mám takové to hezké zvonění, co zní jako roztřesená halda rolniček. Na displeji se objevilo jméno bývalé kolegyně, se kterou jsme se staly přítelkyněmi. „Haló“, řekla jsem do telefonu s úsměvem. No… a už to jelo. „Prosím tě, neumím to sama sobě, vyložíš mi?“ Řekly jsme si, co jsme k výkladu potřebovaly a už jsem karty rozložila po stole. Už jsem dlouho neviděla tak příjemně seskládaný obrazec.
Znám významy karetních spojení, vím, jak se spojují po řádcích, sloupečcích, ale i v křížích, ale nikdy mě nepřestane udivovat jejich energie a nikdy mě nepřestane překvapovat jejich „šepot“, kterým ke mně promlouvají. Jak mi sdělují odpovědi pro tazatele a upřesňují informace, které mám předávat. Nebo také ne. Ano, někdy totiž ani karty nechtějí tazateli prozradit odpověď. A proč? Prostě proto, že ji nemá znát. Někdy je opravdu potřeba, abychom nechali vše plynout a nechali dít věci bez zásahu svého či kohokoliv jiného. Někdy je lepší pracovat na sobě, svých úkolech, vztazích a především snech a nehledat za každou cenu odpověď v různých karetních orákulech.
Červená srdce představující domov, předpovídající lásku nebo materiální kulové karty, které umí ukázat i na lidské touhy, zelené listy sdělí vaše přání, setkání, ale i štěstí… každá karta má svůj úkol. Ty žaludové nikdo nemá rád, ale i ony občas přináší pozitivní informace. A prostě jsou součástí života stejně jako některé události, které zrovna rád nikdo neprožívá.
A co pro mne znamenají? Krásný nástroj k hledání odpovědí, věrné kamarádky, průvodkyně mého života za posledních sedmnáct let. Ty, které dodnes užívám, jsou pouze o rok mladší. Našla jsem je v jedné trafice. Zaujalo mne to, že byly ukryté ve velmi pěkné dřevěné krabičce. Pokud jsem na cestách, karty v ní bezpečně cestují.
Na závěr mám jednu informaci pro vás všechny a věřte, že do karet jsem se nedívala. Mějte rádi sami sebe, važte si sami sebe a dělejte s radostí všechno, co vás baví a těší. Stejně jako já!
Další zajímavé informace naleznete taky na naší Facebook stránce!