Není ani polovina února a sněženky i krokusy si razí svou cestu z půdy k nebesům. Jaro se nezadržitelně blíží, i když zažíváme ještě poslední mrazíky s občasným oteplením.
Jaro je trpělivé a čeká na svou příležitost. Můžeme se od něj učit. Příroda čeká, vše pod zemí se naplňuje životadárnou energií. Přitom je ještě poměrně zima, před pár dny byly hluboce mínusové teploty. A stejně se jarní květena pomaličku prodírá travou, vykukuje a očekává okamžik, kdy bude moci naplno projevit svou sílu.
Trpělivé čekání
Ještě minimálně měsíc můžeme očekávat chladnější počasí, mimo města samozřejmě mnohem déle. V horách je ještě klasická zima, města se přitom občas plní novými travnatými trsy a poupaty. Větve se postupně obalují malými pučícími kuličkami a příroda stále čeká.
Jarní ponaučení
Jarní čekání je velmi poučné. Vzpomeňme si na lidskou netrpělivost, nespokojenost a tlak na různá období. Pojďme si připomenout, že vše má svůj čas a některé věci zkrátka uspěchat nejdou, jakkoli bychom rádi tlačili na výsledek. Spočiňme ještě chvíli v zimním období, které nám přináší klid a odpočinek. Vadí vám chlad a už vyhlížíte jaro? Zahřívejte se a buďte rádi, že je příroda a náš svět ještě trochu normální, a nekvetou nám tulipány celoročně. Stěžujete si na nedostatek práce a máte obavy, či cítíte znechucení? Pauzu využijte na odpočinek a věřte, že za pár dní či týdnů se nová příležitost opět naskytne.
Trpělivost růže přináší
S trpělivostí nejdál dojdeš a přinese poklady. Nechme některé věci být, však si cestu najdou. Někdy i jedna myšlenka strachu a nedůvěry může jisté věci posouvat na později, jaksi se blokují a my musíme nejprve uvolnit naši mysl. Zrelaxovat se, netlačit na to, jak nějaké věci dopadnou. Poddat se přírodě, toku života, důvěřovat, že i čas pauzy má svůj smysl. Nebojte se, váš čas zase brzy přijde.