Podle kulturního okruhu jsou požadavky na věštce různé.
V Indii je tato schopnost přiřknuta moudrým učitelům, své vidění podávají bez pomocných prostředků. Čtení z karet, rukou, nebo palmových listů zůstává vyhrazeno věštcům, kteří požívají vysokého stupně společenské vážnosti.
Jinak je to s tradicí věštění na západě. Zde bylo toto nadání přičítáno jen několika málo mystikům, jinak byly hlavně ženy podezřívány ze spolku s ďáblem. Stíhání věštkyň a věštců se udrželo až do první poloviny 20. století. Ještě uprostřed tehdejších dvacátých let byla sepisována učená kriminalistická pojednání o věšteckých obřadech.
Dnes se má za to, že schopnosti k věštění má v sobě každý člověk, jen je každý neumí plně využít.
Člověk disponuje vědomou a nevědomou rovinou. Do jaké míry je člověk schopný věštění, závisí na intuitivním nadání, přičemž se toto nadání dědí. Intuice může být trénována stejně jako rozum a možná ji jednou bude možné změřit stejně, jako inteligenci. Počkejme si a uvidíme.