Krvavé oběti

Už v bibli najdeme zmínku o tom, že lidské oběti byly nahrazovány zvířecími.

Na boží rozkaz měl Abrahám mečem usmrtit a poté upálit svého syna Izáka. Hlasem anděla byl zadržen a místo něho byl obětován skopec. Mayové, a zejména Aztékové, prováděli takové náboženské obřady, ve kterých tekla krev proudem. Ve Španělsku jsou v oblibě býčí zápasy, v horách jižního Španělska jsou v oblibě krvavé hry, kdy po pás nazí mužisek na zemi proti sobě a jsou připoutáni tak, aby nemohli uniknout z dosahu španělských nožů.

Rituál krvácení zvířete za živa má původ v židovském náboženství. Maso se nekazí a zůstává „čisté“. Při černé mši se používala krev dítěte, která se přidávala do kalicha. Oběti jsou prostě zakořeněny v dějinách lidstva, kdysi šlo o zcela přirozené a běžné rituály. Dnes už si neumíme představit, že bychom si štěstí přivolávali vraždou kohouta. Rituály obětování ale ze světa nezmizí nikdy. Zvláště ne tam, kde na ně lidé nikdy věřit nepřestali.