Březové větvičky se mají užívat k tomu, aby vyhnaly zlé duchy. Nikdo by neměl porazit olši ze strachu, aby jeho dům nevyhořel. Olše, kdysi tradičně užívaná na dížky, do nichž se lilo mléko, měla také název „strážce mléka“. Zelené barvivo olšových květů barvilo šaty víl a mělo rovněž schovávat čarodějnice před pronásledováním v hlubokých lesích.
Vrba bývala zasvěcena Hekaté a její slovní základ je stejný, jako má čarodějnice – wicca a wicked, což v angličtině znamená ohýbat. Tento vodomilný strom zasvěcený měsíční bohyni dává kyselinu salicylovou, která uklidňuje bolesti kloubů, považované dříve za prokletí čarodějnic.
Kácení hlohů patřilo k velkým rizikům. Člověk a jeho rodina totiž mohli tímto skutkem ztratit svůj domov. Hloh dohlížel na měsíc květen, který měl symbolizovat smutek. Vinná réva, třebaže není keltského původu, byla považována za keř radosti a veselí.
Další tajuplný strom představoval bez černý, který měl pradávné spojení se smrtí. Každý posvátný háj byl osázen duby. Líska patřila k Thorovým stromům. První klášter byl postaven právě z lísek. Kromě toho je lískový proutek hojně užíván při věštění i hledání skrytých pokladů.
Podle starých tradic stromy žijí tak dlouho, jak dlouho uchovávají hluboké tajemství a nekonečnou moudrost. Právě proto by si i dnes zasloužily větší úctu a péči.