Některé domy jsou jako savá houba, nasávají do sebe události a stávají se tak dokonalými pamětníky. Zdi takových domů potom tyto vzpomínky opět vyzařují a působí na jejich obyvatele více, než si dokážeme představit.
Ve zdech domů je ukryt každý zvuk – ať dobrý, či zlý. Ve zdech se hromadí vlny přenášené vibracemi okolního prostředí. Záření jsou pak vystaveni všichni obyvatelé. Typickým představitelem je „rakovinový“ dům. Od jiných se nijak neliší, jeho zhoubnost není postřehnutelná lidskými smysly.
Pokud v takovém domě někdo s rakovinou žil, příští obyvatelé se mohou ocitnout ve velkém nebezpečí. Pokud je člověk méně odolný, bude se na něm dům den co ten podepisovat. Zranitelnost osoby se prudce zvyšuje při depresi, únavě, ale i při nachlazení.
Naší snahou by mělo být zanechat našim potomkům jen šťastné domy. Je sice pravdou, že nemocem se zcela vyhnout nelze, ale násilné činy a nenávist pro nás představují stejně velkou hrozbu, jako ty nejvážnější nemoci.