Každý den má svůj význam, také svůj název a vy si dnes můžete přečíst, jaké souvislosti se k nim váží.
Vše začíná Modrým pondělím. Někdy se mu říká také Žluté a původ má v pohanských oslavách. Významově se vztahuje k začátku velkého jarního úklidu. Křesťanská liturgie má pondělí spojeno s kající se ženou, jež mazala vonnou mastí nohy Páně. V úterý, které dostalo přízvisko Šedivé úterý, se pokračovalo v úklidových akcích. Vysmýčil se každý roh domů i od nejmenších smítek a pavučinek, aby stavení jenom svítila.
Středa dostala tři názvy. Smetná, Sazometná a Škaredá. Ale nedejte se zmást! V žádném případě byste se neměli na svět mračit, ačkoliv se liturgicky vztahuje k Jidášovi, který se mračil na Ježíše. Ale vraťme se ke zvyku, který se v tento den udržoval. Jde o to, že středa, předcházející Velikonocům, byla určena jako den, kdy se vymetaly a čistily komíny. Takže její název je na místě, že? Pověra také říká, že by se opravdu lidé neměli v tento den mračit, protože by jim to mohlo vydržet na všechny ostatní středy v roce.
A máme tady Zelený čtvrtek. I k tomuto dni se vztahuje kromě liturgických zvyklostí i mnoho lidových obyčejů, ale také pověr. Mělo se za to, požití pečiva namazaným medem člověka ochrání před uštknutím hada nebo útoku vos. Měl to být také den bez hádek a také žádné půjčky. To zaručovalo, že během roku se lidem budou hádky vyhýbat a do domu přijdou peníze. A nakonec, co je hezčí, než vidět na lidské tváři úsměv, že? V tento den se mají konzumovat především zelené potraviny – hrách, špenát či zelí. To zaručuje prý zase pro změnu zdraví. Mimochodem když byly podmínky, právě hrách společně se lnem bylo dobře zasít. Dařilo se skvěle oběma plodinám. Podle pověstí „odlétaly zvony“ do Říma a místo nich se ozývaly řehtačky, biskupové omývají nohy svým kněžím nebo vybraným mužům. Na Zelený čtvrtek církev přijímala zpět mezi své ovečky napravené hříšníky. V přeneseném významu se církevní strom opět zazelenal.
Velký pátek. Pohané měli tento spojen s magií. Kouzelné moci dokázaly otevírat hory, které vydávaly své poklady. Na místě pokladu měla být k vidění záře či světlo, nebo rozkvetlo kapradí. Zda měl někdo někdy takové štěstí, že našel poklad, to kromě pověstí a legend není nikde písemně doloženo. Říkalo se, že si nikdo nic nemá půjčovat, jelikož půjčená věc by mohla být očarovaná. Zásadní význam je zde však především náboženský. Ježíš zemřel na kříži zhruba v 15 hodin a právě v tuto dobu se scházeli věřící k mimořádné bohoslužbě. Existuje i mnoho krajových zvyků, které se drží dodnes a jsou součástí lidových i liturgických tradic.
A Bílá sobota je ve znamení příprav. Dokonce se po úklidu v domech bílilo. Možná i odtud pochází název této soboty. Ale navíc se připravovalo vše na Boží hod velikonoční. Pletly a stále se pletou pomlázky, barví se vajíčka, pekly se tzv. jidáše a prostíral se slavnostní stůl, ještě stále probíhaly úklidové práce, aby vše bylo připraveno. Křesťané mají tichý den, kdy oplakávají smrt Ježíšovu. Zvony, které na Zelený čtvrtek odletěly do Říma, se vrací.
Boží hod velikonoční byl protkán především vůněmi pokrmů, které se při příležitosti tohoto dne připravovaly. Pekly se beránci, mazance a chléb. Jedna pověra říká, že ochutná-li člověk kousek z posvěceného beránka, najde vždy v lesích ztracenou cestu. Věřící zažívali mnoho radosti ze z mrtvých vstání svého Pána.
Posledním slavnostním dnem je Velikonoční pondělí. Sice nastane až v příštím týdnu, ale několik informací je vždy dobré nebo hezké vědět. Zvyk, kterého se dnes téměř všechny dívky obávají, zřejmě pramení s pohanských obyčejů. Má co dělat se symbolikou plození. Pomlázka, kterou dívka bývá vyšlehaná, přináší zdraví a svěžest. A jako poděkování chlapec dostal vajíčka, která byla obarvena a ozdobena. Opět najdeme rozdíly mezi krajovými způsoby zdobení vajíček. V některých částech českých a moravských zemí hraje hlavní roli voda. Někde bývají polévané dívky a ženy, jinde zase mládenci a muži.
Přejeme vám krásné prožití Velikonoc s jejich tradicemi a zvyky.