Svátkem svatého Ondřeje většinou začíná adventní čas. Ondřeje prý oslovil sám Ježíš Kristus při rybaření.
Osobnost takového jedince je otevřená, stává se apoštolem, poslem. Někdy býval nazýván bláznem Kristovým. To korespondovalo s bláznem – odhodlancem, odvážným jedincem, vydávajícím se na cestu plnou překážek. Vychází s uzlíčkem (tajemstvím počátku) a holí (symbolizující energii) proti proudu všeobecného mínění.
Na svatého Ondřeje se hodně věštilo. Při kalíškové věštbě se pod čtyři nádoby umístil hřeben (znamenal nemoc a potíže), kůrka chleba (značila bohatství), hlína (znamení smrti) a prstýnek (symbolizoval blížící se svatbu). Obracelo se stejně jako při skořápkách. Obyčejů existovalo hodně, udržely se z pohanských dob. Věřilo se také, že v tento den démoni sledují lidi.
Kromě rybářů získal svatý Ondřej patronát nad svatbami a svatebčany. Co bůh spojil, člověk ať nerozdvojuje, platilo. V tento den se také v některých koutech republiky docházelo ke kořenářským vědmám. Zhotovovaly polštářky naplněné bylinkami pro zdraví. Ženy očarovávaly muže a sváděly je k hříchům. Temně rudá svatoondřejská noc byla prostě extází náboženskou i hříšnou zároveň.