Budu vám vyprávět příběh, se kterým se mi svěřila jedna dobrá známá. Je tajemný a srdečný, pohladí na duši a zklidní mysl. Dokazuje, že i zvířata mají magickou duši.
Jednou jsem šla na vycházku a z dáli vidím paní se zlatým retrívrem. Nesla jsem zrovna tašku z obchodu a vedla své kroky kolem oblíbeného potůčku. Jak jsme se k sobě přibližovali, všimla jsem si, že je pes neobvykle krásný. Ten den bylo slunečno, příjemné počasí, světlo v tu chvíli bylo nádherné. Příroda kolem voněla, stromy se lehce pohybovaly v jemném vánku. I když taška byla těžká, vnímala jsem sílu, která mnou z krajiny prostupovala.
Psí moudrost
Najednou se pes zastavil a zadíval se na mne tak, jako by viděl krásné zjevení. Měl pohled, na který nikdy nezapomenu. Výraz jeho očí vyprávěl dávné příběhy, snad jeho moudrost na světě byla od nepaměti. Jeho upřený moudrý pohled připomínal lidské oči, vlastně byly mnohem chytřejší a magičtější než lidské. Snad jsme byly spřízněné duše odněkud z minulosti?
Zlatá aura souznění
Nad psí hlavou zářilo světlo, zřejmě nad sebou měl zlatou auru a já také. Světlo duší se setkalo a promluvilo psíma očima. Seděl poklidně, ani se nehnul, i jeho paní byla velmi překvapená, protože to nikdy nezažila. Byla potichu, stejně jako já i pes. Tato vzácná chvíle trvala jako věčnost, jako by se čas zastavil a byl tam jen pro nás.
Klid a moudrost v duši
Byl to neuvěřitelný zážitek, který se mi nikdy předtím ani potom nestal. Nikdy na něj nezapomenu. Stále si ho připomínám jako poklidný výjev, i po těch letech ve mně vyvolává stejný pocit – klid a moudrost, smíření se vším, co prožívám. Psí tajemství, které umí komunikovat jen s těmi, kteří vnímají citem a smysly…