V současné době čím dál větší počet populace souhlasí s tím, že nemít či neprojevovat emoce má za následek onemocnění. Avšak kam zařadit intuici? Pocit, který nás občas vede k rozhodnutím, která se ukazují jako správná? Co vše patří k intuici a jak funguje? Copak je to za tajemství v nás?
Představte si, že i intuice má svou definici. „Intuice znamená vhled nebo náhled a v současném užití obvykle označuje náhlé poznání, chápání či odhad nebo rozhodnutí, které není zprostředkováno vědomým uvažováním a ačkoli bývá provázeno pocitem jasnosti a jistoty, není podloženo zřetelnými důvody. Jedno z českých synonym pro intuici je pojem tušení. Intuice může být podmíněna zkušeností a hraje významnou úlohu jak pro rychlé rozhodování pod časovým tlakem, tak také v umění a v každé tvořivé činnosti vůbec.“ Dokonce i jeden z filozofických směrů byl podle intuice nazván – intuicionismus. Intuicí se zabývalo velké množství světových filozofů počínaje Platónem až po Nietzcheho a Junga.
Přes všechna zkoumání a různé rozbory tohoto zvláštního a víceméně neuchopitelného fenoménu zřejmě dosud nebylo zjištěno, jak a kde vlastně vzniká a co je podnětem intuitivního jednání či chování. Existuje mnoho psaných či vyprávěných příběhů, které hovoří o intuitivních rozhodnutích záchranářů či lidí, kteří sebe či druhé takovým chováním ochránili od fatálních následků v různých situacích. Často sami sebe udivujeme, když necháme místo rozumu rozhodnout srdce či „duši“, přesto, že naše názory jsou plné rozporů při hovorech na téma o něčem, o čem vlastně ani nevíme, zda existuje. A nakonec si uvědomíme, že rozumem bychom nadělali více škody než užitku.
Pokud se zamyslíme nad takovým uvažováním a rozhodováním – tedy v rámci intuice, často se jedná o situace, kdy stojíme před řešením čehosi, ovlivňuje nás mnoho informací či faktů a rozum je již díky takovému množství nedokáže propojit se situací a rozpoznat souvislosti. Zde se často oddáme naprosto spontánně a možná i nevědomě rozhodnutí intuitivnímu. Jak se tak lidově říká, nevíme kudy kam. A jak později vyhodnotíme, ve většině případů je takové rozhodnutí správné.
Našel se i vědec, který je zastáncem tohoto tvrzení a nazval jej „teorie nevědomého myšlení“. Jmenuje se Ap Dijksterhuis a říká, že „dle této teorie je nevědomé, intuitivní myšlení naopak lepší při řešení složitých problémů, které zahrnují mnoho atributů. Zatímco je ve vědomém myšlení nelze dohromady dobře pojmout, nevědomě je lze efektivně paralelně zpracovat.“ Mnozí vědci se proti této teorii staví, avšak… kdo může říci, že je či není správná? Co člověk ví o intuici?
Další zajímavé informace naleznete taky na naší Facebook stránce!