V legendách se praví, že kdysi měl každý člověk otevřené tzv. třetí oko. To se nachází uprostřed obočí, při kořeni nosu.
Lidé se však postupně zaměřovali spíše na materiální věci než na duchovní, proto se jim třetí oko zavřelo. Tehdy lidé ztratili dar jasnovidectví a schopnost se kontaktovat s jinými rozměry. Třetí oko nám zůstalo, ale jen málo lidí jej dovede využít.
Východní mudrci vypracovali na otevření třetího oka mnoho metod, protože věděli, že třetí oko není nic jiného, než šestá čakra, energetické centrum. Aby bylo možné ho otevřít, je potřeba se věnovat různým duchovním záležitostem a meditacím. Někdy ale může dojít i ke spontánnímu otevření třetího oka. Může se to stát i po úrazu hlavy, otřesu mozku.
Třetí oko je vlastně epifýza, malá žláza uprostřed mozku. V tradici Východu a Západu se vždy epifýza spojovala s duší a představivostí. Starověký řecký anatom Herofilus již tehdy správně tvrdil, že epifýza kontroluje průtok myšlenek. Učenci novověku zase předpokládali, že je sídlem obrazotvornosti a díky ní má naše duše vliv na fyzické tělo.