Muž v černém klobouku obýval byt v našem domě několik měsíců. Měla jsem se starat o čistotu na chodbách, ale jak se blížil termín provádění úklidu tohoto muže, vždycky jsem věděla, že na to zůstanu sama. Jednou už mi to nedalo a počkala jsem si na něho.
„Nemohl byste alespoň jednou tu chodbu vytřít?“ Vyhrkla jsem na něho, když se vracel odpoledne domů. Upřeně se na mě podíval a já strnula hrůzou. Jeho pohled jsem cítila až v kostech.
„Proklínám celou vaši rodinu,“ procedil mezi zuby a dál se nebavil. Zůstala jsem ještě chvíli stát a nevěřícně se za ním dívala. Co jsem udělala tak špatného, pomyslela jsem si. Ještě dlouho do noci jsem o tom přemýšlela, ale potom jsem na celou záležitost zapomněla.
Neuběhl ani měsíc a já zjistila, že můj manžel má milenku. Byla o mnoho let mladší. Vzpomněla jsem si na muže v černém klobouku a ochromil mě strach. Co s námi bude? Pomyslela jsem si. Ještě téhož dne si můj muž sbalil kufry s tím, že odchází ke své milence natrvalo. Abych se něčím zabavila, šla jsem sebrat prádlo do sušárny. Ať jsem ale počítala jak chtěla, několik věcí chybělo. Vrtalo mi to hlavou, protože se mi tady ještě nic neztratilo a klíče od sušárny mají pouze nájemníci našeho domu.
Nakonec jsem nad tím mávla rukou a šla jsem žehlit. Byla jsem teprve u třetí halenky, když se ozvaly podivné rány. V tom jsem na balkoně uviděla ležet manželovu vypranou košili. V místě srdce byla zapíchnutá jehla. Udělalo se mi špatně a začalo mě pálit v krku. Ať už mi muž provedl co chtěl, pořád jsem ho ještě milovala. Sebrala jsem košili, vyndala z ní jehlu a šla zapnout televizi.
Pořád jsem ale musela myslet na muže. Druhý den ráno mi volali z nemocnice. Manžel dostal infarkt a zemřel. Věděla jsem, že se něco takového stane i to, že teď jsem na řadě já. Sehnala jsem si nějaké knihy o magii a hledala, jak se prokletí zbavit. Dočetla jsem se pouze to, že oběť neumírá následkem něčí moci, ale že ho zabíjí víra v to, že je odsouzen k smrti. Přišlo mi to všechno jako lež, protože můj manžel o žádném incidentu nevěděl. Obrátila jsem se na známého, který se zabývá nadpřirozenými jevy. Když mě vyslechl, poradil mi, ať se v případě slabosti snažím být v neustálém pohybu.
Dodal, že u většiny očarovaných dojde k poklesu adrenalinu a prudce klesne krevní tlak, což zapříčiní smrt. Odcházela jsem od něho s rozporuplnými pocity. Potom jsem našla pod rohožkou svoji ponožku. Byla přiškrcena tkaničkou od bot. Následující den mě srazilo auto a já přišla o nohu…
Jednou večer jsem ho potkala. Otočil hlavu od mého kolečkového křesla a díval se k nebi. Od té doby jsem ho neviděla. Prý se odstěhoval do úplně jiného města. Modlím se za všechny, aby to nebylo právě k nim.