Pátek třináctého se nazývá ďáblův tucet. Pro pověrčivé lidi je hrozbou a dnem, kdy nevycházejí z bytu.
Rumun Florian Carco se bál tak, že si na tento den brak raději pracovní volno. Pouze seděl na pohovce a neponechával nic náhodě. Jeho zaměstnavatel si na jeho přání zvykl a dovolenou mu vždy poskytl. Když pil večer Carcu svoji oblíbenou kávu, vlétla mu do bytu extrémně jedovatá vosa, která se i v Rumunsku vyskytuje velice vzácně. Spadla mu do vychladlé kávy, které se po chvíli napil, aniž by ji zaregistroval. V tu chvíli dostal smrtelné žihadlo.
Charley Bush z Floridy měl panický strach ze všeho. Pokud mu přeběhla přes cestu černá kočka, nikdy nepokračoval v cestě. Ani on nevycházel v pátek třináctého z bytu, a pokud nemusel, nevylézal ani z postele. Toho dne však zůstal bez elektřiny a nezbylo mu nic jiného, než vstát a pojistky nahodit. Právě se k nim natahoval, když se nad ním zřítil strop. Charley ještě dýchal, když ho odváželi do nemocnice, ale po několika hodinách zemřel. Jeho manželka tvrdila, že strop byl v naprostém pořádku a problémy s výpadkem elektřiny nikdy neměli. Může za tyto příhody ďáblův tucet, nebo spíše panický strach, kterým si lidé na sebe neštěstí přivolávají? Lze na sebe přivolat smůlu v takové velikosti, aby dokázala zabít?
Vše nasvědčuje tomu, že myšlenkové pochody ovládají nejen naše podvědomí, ale i tajemné síly okolo nás. Ne nadarmo se říká, že štěstí usedá na toho, kdo srší dobrou náladou a je pozitivně naladěný nejen k sobě, ale i k okolnímu světu. Zrovna tak je to se strachem a panickou hrůzou. Pokusme se proto častěji naladit pozitivně. Ďáblovu tuctu se sice nevyhneme, ale možná se nám na mnoho kilometrů vyhne i síla, která vyvolává zlo.