Sedět v bezpečí mezi přáteli a vyprávět hrůzostrašné příběhy o zjevování mrtvých je pohodlné a uchlácholí to zvědavou duši, která prahne po něčem nadpřirozeném.
spisovatel a hudební skladatel, se bál noci. Nebýt jeho ženy, která ho musela držet za ruku, probděl by snad každou. Jeho sbírka povídek Serapionští bratři je ale pozoruhodná a vznikla-li jako následek strachu, potom je i ten k něčemu dobrý a užitečný.
Strach hrál určitou roli i u největšího rakouského dramatika F. Grillparzera. Byla to možná právě jeho duševně chorá matka, která měla lví podíl na jeho okultní tématice, kterou použil v Divokém lovci.
Osm let před svojí smrtí napsal Guy de Maupassant strašidelnou historii Horla. V té době ale už trpěl psychickou poruchou a nebýt jí, kdoví jak by to s Horlou vůbec dopadlo.
Thomas žádnou psychickou poruchou netrpěl. Vydal knihu hrůzostrašných povídek a mezi jeho přáteli se tradovalo, že umí vyvolávat mrtvé. Ne jenom jejich duše, ale celé osoby tak, jak odešly na onen svět. Už jenom čtení z jeho knihy nahánělo pověstnou husí kůži a v rozhovorech se zesnulými bylo tolik pravdy, že to udivilo i jejich příbuzné.
Thomas svůj klíč k onomu světu nikdy nikomu nesvěřil a nechával si celé tajemství pro sebe. Jednou se mu ale zželelo mladé dívky, které zabili přítele. Dívka se jmenovala Clea a měla uhrančivé tmavé oči. Slzy v nich vyvolaly v Thomasovi pocit ochránce a v bláhovém pohnutí mysli jí slíbil, že jejího přítele přivede zpět na svět a společně najdou jeho vraha.
Když byl Měsíc v úplňku a noc byla právě tak černá, jako oči smutné dívky, nechal se Thomas zavřít v prázdné komnatě bez oken. Clea čekala za dveřmi až do půlnoci, a když se dveře konečně otevřely, stál za nimi kromě Thomase i její zesnulý přítel. Clea v tu chvíli nevěděla, zda se má radovat či má k sobě vpustit strach, který ji začal obklopovat. Její přítel se pohnul a těžkopádnými kroky došel až k ní. Nemluvil, pouze jí do ruky vtiskl lístek papíru se jménem vraha.
Potom se otočil a nelítostně za sebou zavřel dveře komnaty. Clea si přečetla jméno a slíbila si, že svého milého pomstí. Čekala v ponuré chodbě na Thomase a chtěla mu za všechno poděkovat. Uplynuly dlouhé hodiny a Thomas ne neozýval. Clea už začala mít strach, když v tom se znovu otevřely dveře. Stál v nich Thomas s bílými vlasy a zestárlý o dvacet let. Už nikdy s nikým nepromluvil a před svou smrtí napsal poslední knihu, jejíž konec vede do pekel.
Clea zatím usvědčila vraha svého přítele, a když šla na pohřeb Thomasovi, leskly se v jejích očích kromě slz i plamínky poznání. Jen ona měla tu odvahu vejít do komory a sebrat rukopis, který je klíčem k onomu světu. Její vlasy a tvář od té doby dostaly nádech šedi. Říkalo se dokonce, že se pomátla, když si za dlouhých nocí mluvila sama pro sebe. Možná to ale bylo celé úplně jinak a láska dokáže daleko víc, než jsme schopni si připustit.
Další zajímavé informace naleznete taky na naši Facebook stránke!