Skála nad údolím se vypíná nad všechno ostatní. Tomu tajemnému místu se říká soutěska smrti. V celém okolí není nouze o krkavce. V zápiscích jedné staré kroniky je dokonce zmínka o tom, že všechno zlo světa pochází právě odsud.
Voda se v okruhu deseti kilometrů vůbec nedá pít. Je kontaminovaná látkou, která se nedá určit. Vzduch se tam dá jen těžce dýchat. Zlo světa ale pokračuje dál. Přitahuje sebevrahy a za posledních dvacet let se v okolních vesnicích nenarodilo žádné dítě, zato kosa smrti stíná hlavy s pravidelnou přesností.
Třicetiletý Peter chtěl celé záhadě přijít na kloub, proto se vydal do oněch míst jen se stanem a zásobou jídla. Tvrdil, že chce najít pekelnou bránu, která odděluje náš svět od zla, jež je ukryto v podzemí. Po týdnu začali mít jeho známí o Petera strach. Utvořili proto malou expedici, která se vydala po jeho stopách. V lese nalezli rozcupovaný stan, po samotném Peterovi se ale zem slehla.
Za rok se stalo něco nepředstavitelného. Z lesa, přímo od skály smrti, přicházel bělovlasý stařec. Mluvil o pekelném ohni a divoké moci. Nejdříve ho všichni měli za bláznivého starce, ale pouze do doby, než z kapsy vytáhl svoje doklady. Zněl na jméno Peter Rossi, kterému bylo právě jednatřicet let.