V tom starém krámku plném veteše na vás dýchalo kus minulosti. Mezi haraburdím se skvostně vyjímalo několik vzácných kousků, které se sem dostaly z různých částí světa. Když si Margaret prohlížela obraz ve zlatém rámu, mohla na něm oči nechat.
Byla na něm pracně vymalovaná dáma s labutí šíjí, výraznými lícními kostmi a pronikavým pohledem. Ten musím mít, napadlo Margaret a už si jej odnášela k pokladně. Starý Sebastian od ní vzal třesoucí rukou peníze a pokrčil rameny. Když před několika měsíci jeho obchod vyhořel, pohltily plameny úplně všechno kromě obrazu.
Margaret mu doma vyčlenila místo v honosném obývacím pokoji a pod něj naaranžovala vázu s květinami. Moc ráda by věděla, kdo je ta žena na obraze, ale potom se o něj přestala zajímat. Řeklo by se, že ne tak obraz o ni. Od okamžiku, co s ním překročila práh své majestátní vily, se na ni valilo jedno neštěstí za druhým. Margaret začala i churavět a zdálo se, že mnohdy není zcela při smyslech. Tehdy se vrátila k obrazu a hleděla do pronikavých očí. Jakýsi vzdálený hlas jí našeptával, že musí zabít svoji neteř.
Margaret pozvala neteř na návštěvu a ubohou dívku ve spánku ubodala. Když si uvědomila, co všechno spáchal, vypila prudký jed, po kterém se už neprobudila. Příbuzní si po její smrti rozdělili majetek, ale některé věci se dostaly do zatuchlého krámku k Sebastianovi. Když jeden z příbuzných vytáhl na pult obraz s ženou s pronikavým pohledem, začal se Sebastian bránit.
„Ne, pane, ten obraz ne. Vezměte si ten obraz zpátky, ten přináší jen neštěstí.“ Příbuzný obraz zabalil do bílé látky a vzal jej z pultu zpátky. „Někomu ho daruji,“ usmíval se ještě ve dveřích, když opouštěl krámek. Bělovlasý Sebastian slyšel z ulice už jen děsivý výkřik. Vyběhl ven a viděl příbuzného Margaret ležet v krvi a vedle něj nepoškozený obraz. Viděl i ženu, která si rychle obraz odnášela a určitě doufala, že jí přinese štěstí. Žena s labutí šíjí na ni ale už z obrazu pronikavě hleděla.