Byla jsem vychovávaná jako jedináček, na samotě u lesa. Zažila jsem strašidla v nočním lese, kdy stromy natahují své větve a stíny se pohupují za děsivých zvuků.
Často jsem naslouchala povídání starších lidí a na hrůzné zážitky jsem byla zvyklá. Přesto jsem zažila něco, co si neumím vysvětlit.
Bylo mi čtyřicet a měla jsem problémy v manželství. Jednou jsem seděla v obývacím pokoji a čekala, s jakou přijde manžel domů. Bylo jedenáct hodin v noci, když se někdo marně snažil trefit do zámku. Celá jsem ztuhla a čekala, co bude dál. Za chvíli se dveře otevřely, zarachotily klíče a potom byl klid. Všechno jsem slyšela zcela zřetelně.
Šla jsem na chodbu a rozsvítila vypínač. Mluvila jsem na manžela, proč je potmě, ale prošla jsem celý byt a zjistila, že jsem sama. To zjištění mě moc udivilo a já v něm začala vidět špatné znamení. Manžel přišel po hodině, okamžitě ulehl k spánku a nic se nestalo. Došla jsem k závěru, že možná naše zjitřené podvědomí dokáže úplně přehodnotit myšlenky. Nebo že by přece jen?