Letos si připomínáme všechny naše zesnulé ve středu 2. listopadu. Pokud se vydáte svým blízkým zesnulým na hřbitovy poklidit hroby či pomníčky, zapálit svíčku na znamení toho, že na ně stále s láskou vzpomínáte, zúčastníte se hromadného hemžení.
Je třeba si říci, že v tento den se církev modlí za všechny zemřelé a samozřejmě tak i všichni věřící činí totéž. Tento liturgický den však zakořenil víceméně celoplošně, a tak i vlastně nevěřící ve dnech na přelomu října a listopadu navštěvují místa posledního odpočinku svých blízkých.
Stejně jako mnohé jiné křesťanské svátky pochází i tento z tzv. pohanského svátku, který byl nahrazen církevním, v tomto případě keltského, který se jmenoval Samheim. Pro Kelty byl tento svátek znakem zakončení roku. Byla zakořeněna víra, že v době, kdy končí vládu měsíc říjen a ujímá se jí listopad, mohou živí lidé navštívit a rozhlédnout se v podsvětí, a mrtví zase přicházejí zpět na svět. To, že významným znakem tohoto dne je oheň v jakékoliv podobě, spojuje oslavu těchto dnů Kelty se Slovany. Oheň má totiž význam očisty a také ochrany před zlými duchy.
Historie církevního svátku dne zesnulých sahá do 10. století našeho letopočtu ve snaze potlačit pohanský svátek a nahradit ho. Což se zřejmě podařilo. Ale i ten má celkem zajímavý příběh. Památka zesnulých, coby liturgický den, se stal svátkem katolickým ve 12. století. Avšak rozšířen, a to pouze na západní církev, kdy byly uznány papežem tři mše pro tento den, až ve století třináctém. Významnější změna nastala až v roce 1915, kdy tehdy vládnoucí hlava katolické církve povolila tento zvyk veškeré církvi. A důvod byl více než pragmatický. Byl to totiž jeden z válečných roků, kdy umíralo nesmírné množství lidí a lidé provázeli v průvodech své zemřelé na hřbitovy.
Se vzpomínkou na všechny, kteří odešli z tohoto světa, je spojeno mnoho tradic, některé však již dnes budete mít problém vidět, natož zažít. Naprosto běžný je oheň v podobě zapálené svíčky nebo květinový dar. Určitě se můžete zúčastnit bohoslužby nebo mše v kostelích nebo kaplích, ale také u hřbitovních křížů. Avšak setkat se v tento den s koledníky, vidět pečivo ve tvaru kostí bude možné asi velmi ojediněle. A kde se ještě dodržuje tradice dát do lampy máslo, aby si duše, která v tento den přišla na svět odpočinout si z očistce, mohla namazat své spáleniny?
Určitě je to s tradicemi vzpomínky na drahé zesnulé asi takto: jiný kraj – jiný mrav. A tak je to téměř se vším po celou lidskou historii. Nakonec v anglosaských zemích mají úplně jiné zvyky a jejich prvky se objevují od určité doby i v českých zemích. Svátku se říká Halloween a nejvýraznějším znakem je vydlabaná dýně v podobě různých masek, které můžeme vidět v četných českých zahradách, na parapetech či schodištích.