V úterý je svátek našich zesnulých, tak vzpomeňme na všechny své blízké i předky, se kterými se již na tomto světě nikdy nesetkáme. Hroby jsou očištěny, svíčky hoří a každý, u hrobů postávají lidé s tichou vzpomínkou.
Tento svátek je sice církevní, ale původ má podstatně starší a jeho kořeny najdeme v době pohanské. Keltové ho nazvali Samheim. Pro Kelty byl tento svátek znakem zakončení roku. Věřili, že v době, kdy končí vládu měsíc říjen a ujímá se jí listopad, mohou živí lidé navštívit a rozhlédnout se v podsvětí, a mrtví zase přicházejí zpět na svět. To, že významným znakem tohoto dne je oheň v jakékoliv podobě, spojuje oslavu těchto dnů Kelty se Slovany. Oheň má totiž význam očisty a také ochrany před zlými duchy. Ale datuje se nikoliv na 2. listopadu, ale již na 31. října a slaví se do následujícího večera.
Historie církevního svátku dne zesnulých sahá do 10. století našeho letopočtu ve snaze a s cílem potlačit pohanský svátek a nahradit ho. Zda se to podařilo, to asi nikdo nemůže posoudit. Ale i církevní svátek má zajímavý příběh.
Památka zesnulých, coby liturgický den, se stal svátkem katolickým ve 12. století. Avšak rozšířen, a to pouze na západní církev. Ale papežem byly tři mše pro tento den uznány až ve století třináctém. Významnější změna nastala až v roce 1915. Vládnoucí hlava katolické církve povolila tento zvyk veškeré církvi. A důvod byl více než pragmatický. Rok 1915 byl to totiž rokem válečným. Umíralo nesmírné množství lidí a pozůstalí je provázeli v průvodech na jejich poslední cestě.
Se vzpomínkou na všechny, kteří odešli z tohoto světa, je spojeno mnoho tradic. Některé však již dnes nemáme šanci vidět, natož zažít. Naprosto běžný je oheň v podobě zapálené svíčky nebo květinový dar. Určitě se můžete zúčastnit bohoslužby nebo mše v kostelích nebo kaplích, ale také u hřbitovních křížů. Nevylučuje se setkání s koledníky a ojediněle uvidíme pečivo ve tvaru kostí. A víte, kde se ještě dodržuje tradice dát do lampy máslo, aby si duše, která v tento den přišla na svět odpočinout si z očistce, mohla namazat své spáleniny?
Určitě je to s tradicemi na drahé zesnulé asi tak, jako se všemi jinými: jiný kraj – jiný mrav. A tak je to téměř se vším po celou lidskou historii. Nakonec v anglosaských zemích mají úplně jiné zvyky a jejich prvky se objevují od určité doby i v českých zemích. Svátku se říká Halloween a nejvýraznějším znakem je vydlabaná dýně v podobě různých masek, které můžeme vidět i v četných českých zahradách, na parapetech či schodištích.
Zapálím svíčku a vzpomenu. Na ty, které již nemohu obejmout, říct jim, že je mám rádu a chtěla bych s nimi na světě ještě být.