Když jsem v neděli zapálila knot čtvrté svíce, uvědomila jsem si, že o její historii vím velmi málo. A tak jsem se vydala zapátrat po nějakých informacích.
Možná ještě z let školní docházky a z historických filmů si pamatuji, jak se zapalovaly lojové svíce či louče. A řekli byste, že tato forma svícení je doložena z doby před 17 000 lety? Dokazuje to nález kamenné misky, do které se dával lůj a nalezena byla ve Francii v jeskyni známé svými nástěnnými rytinami La Mouthe.
Lidé v Egyptě či Mezopotámii si však mohli posvítit již 3 000 let před naším letopočtem. Dokazují to nálezy na tu dobu velmi moderních svíček ze včelího vosku. Pokud se rozhlédneme po celém světě, tak byly nalezeny důkazy, že v Číně poprvé použili lidé na výrobu svíček nejen rybí tuk, ale i včelí vosk. Na západním pobřeží Ameriky Indiáni také používali rybí tuk. Spíše řečeno celou rybu, kterou nechali usušit a pak ji jenom zapálili. Také Indie může doložit historické důkazy o výrobě chrámových svíček. Používala se k tomu skořice. Tedy olej z ní. Ve starověkém Římě se používal zvířecí tuk. Avšak vzhledem k tomu, že při pálení vydával mnoho kouře, zapaloval se pouze při náboženských obřadech. Obyvatelé Tibetu si svítili tukem z jaků. Pokud jde o Evropu, nejstarší nález byl objeven ve francouzském Avignonu.
Kromě toho, že bylo třeba světlo, muselo to, co hořelo a svítilo, v něčem stát, držet… prostě bylo třeba nějakého svícnu. V Egyptě používali podstavce z jílu, v Číně se použil bronz. Důkaz o výrobě větších svícnů v Egyptě, byl nalezen při vykopávkách v Pompejích.
Dostáváme se k výrobě svíček ve větším množství a máme tu první manufakturu na území Evropy. Nacházela se v Dublinu, datuje se do roku 1488 a nese název Rathbornes Candles. Víte, že byste ji tam našli i dnes? A víte, co v této manufaktuře vymysleli? Svíčkové hodiny. Dokázali vyrobit svíčku, která hořela určitý čas a díky tomu se mohl měřit. Z takové svíčky se jako první mohl těšit anglosaský král Alfréd Veliký. Svíčka byla označena čtyřmi zářezy a pokud se nechala vyhořet celá, svítila čtyři hodiny. Podobný svíčkový časoměr byl objeven i v Číně, spadá do let 960 – 1279, vlády dynastie Sung.
Středověk se vyznačuje zvýšenou oblibou a používáním svíček. Používají se nejen k oslavám církevních svátků, ale také zaznamenáváme první použití k osvětlení ulic. V této době se svíce vyráběly víceméně z hovězího či ovčího tuku, do kterého se přidával glycerin. Avšak při jejich výrobě vznikal poměrně silný zápach, a proto jejich výrobu v některých městech zakázali. Navíc tento zápach způsobil, že v kostelech a při společenských událostech zářily svíčky ze včelího vosku.
V různých částech světa se lidé pokoušeli i o jiná možná řešení. Luxusem se staly svícny z tuku Vorvaně obrovského. Jenomže ne každý si asi toto svítidlo mohl pořídit. Průlomem ve výrobě svíček byl patent Chevreula a Gay – Lussaca. Byl jím objev stearinu, který eliminoval zápach svíček. Průmyslová výroba svíček byla odstartována v roce 1834, kdy Joseph Morgan sestrojil takový stroj, který doslova chrlil 1 500 svíček každou hodinu.
Ani české země nezůstaly pozadu. V roce 1342 bylo uděleno pražskému voskáři Josefu Bavorovi privilegium, díky němuž mohl začít s bělením vosku, a proto se již nemusel nadále dovážet z Itálie. Svíčkové řemeslo bývalo přidruženo k dílnám mydlářským, ale nemůžeme říci, že by počet lidí zabývajících se výrobou svíček byl nějak vysoký. Výroba byla soustředěna především v Praze a v některých městech bychom je vůbec nenašli.
Dodnes si zachovala výroba svíček řemeslný ráz. Pokud chceme mít „parádní“ svíčku nebo ji věnovat jako dárek, víme přesně, kde vybrat. Můžeme vybírat mezi postavičkami, klasikou nebo zdobenými, kulatými nebo ty, které spojujeme s určitými úkony. Jsou výrazem vzpomínek na naše blízké zesnulé, svíčky používáme, chceme-li si vytvořit romantickou nebo duchovní atmosféru, vyrábí se čakrové svíčky, aromatické nebo čajové.
Nechť ozáří světlo svíček slavnostní chvíle vánoční!
Další zajímavé informace naleznete taky na naší Facebook stránce!