Objev, za který byli oceněni Nobelovou cenou všichni tři objevitelé, má prý na svědomí záchranu více než 80 milionů životů. A tomu rozhodně můžeme věřit. Současná věda však hovoří o tom, že antibiotika taková, jak je známe v současné podobě, začínají být neúčinná, a viry či bakterie jsou vůči nim rezistentní.
V době svého objevu byla antibiotika více než vítaným pomocníkem. Izolace penicilinu a jeho výroba přišla v době, kdy byl celý svět zmítán válečnou vřavou 2. světové války, a to v roce 1942. Kromě mrtvých zde byly miliony zraněných a nemocných lidí. Mohli bychom říci, že tento lék přišel jako na zavolanou. I když výrobci nestačili pokrývat poptávku, určitě se penicilin stal zachráncem mnohých životů a likvidátorem mnohých nemocí.
Od té doby bylo vyvinuto mnoho dalších druhů antibiotik. Na to či na ono, ale občas výsledky léčby nebývají uspokojivé. Proč tomu tak je? Určitě by to byla otázka na tělo mnohým lékařům a vědcům. Nicméně by možná někdy stačilo užít lidský rozum, abychom si uvědomili, že antibiotika nejsou zrovna vždy tou správnou volbou.
Jak to chodí v lidském těle se zánětem? Jako jakýsi barometr zánětu v lidském těle je zvyšující se teplota až horečka. To je první signál toho, že se tělo brání. Horečka jako taková, zdánlivě bez příznaků, je znakem konfliktu v nás a což potom takový zánět?
Zánět je takový stav v těle, který přichází bez varování. Pokud takový stav přijde, měli bychom si uvědomit, co se nám v našich životech nelíbí. Jaký konflikt v sobě řešíme? Důležité je vědomí, že zánět přichází proto, abychom se uzdravili. Ano, zánět je uzdravujícím procesem. Nemoc vždy přichází proto, aby nás zastavila. Abychom měli dostatek času k přemýšlení a introspekci. Když do sebe člověk nasype různé ty „vychytávky“ farmaceutického průmyslu, které jp „zaručeně zbaví bolesti v krku, únavy a horečky“, může si být jistý tím, že se tento problém vrátí a možná s větší razantností a vážnějším problémem. Většina z nás ví, že někdy se nemoc přihlásí tzv. zimnicí, tělo nemá zvýšenou nebo vysokou teplotu, ale tento stav stejně člověka zažene do postele, pod pořádně silnou a teplou deku s hrnkem teplého bylinkového čaje. A během chvíle se stav změní, přijde horečka. To je chvíle, kdy se buďto konflikt v nás podvědomě vyřešil nebo byl oddálen. A pokud si tyto skutečnosti člověk uvědomí, může nahlížet na své nemoci, nehody či zranění vědomě a tím se léčit. A léčí zároveň i svou duši. A bez antibiotik.
Zánět v těle ve většině případů znamená, že člověk v sobě potlačuje vztek, který si nedovolí „vypustit“. Vidíte zde konflikt? Člověk se zlobí, ale zároveň se bojí ho dát najevo. Tím pádem ho obrací proti sobě.
Máte teplotu? Hledejte v sobě důvody, proč se zlobíte. A vlastně… na koho se zlobíte? To jsou dotazy, které bychom si měli klást před tím, než nás vnitřní konflikt zažene do postele, vedle níž bude stát hrneček s čajem a lahvička s antibiotiky, které jsou někdy velmi důležitým léčebným pomocníkem. Možná právě podzimní čas, který je obdobím nejčastějších zdravotních obtíží s teplotami, bude pro vás cestou k sobě.