Téma diet je tématem věčným. Každá z nás občas pociťuje, že nás pne sukně či jsou těsné šaty. Většinou se nám zdá, že jediným východiskem je dieta. Aby byla co nejúčinnější, projedeme jídelníček světových modelek. Tím si ale moc nepomůžeme, protože jim stačí hlavička salátu na celý týden a cítí se přejedeny. Usoudíme tedy, že modelkami být nechceme, stačí nám pouze dopnout kalhoty. Přemluvíme proto kamarádku k úplňkové dietě, protože ve dvou se to lépe táhne.
První ovocný den prožijeme ještě s klidem. Na druhý den jsou u této diety předepsány pouze mléčné výrobky, které nám večer polezou i ušima. Třetí den jsou kašičky a blinkat se nám bude chtít už jen při pohledu na ně. Konečně nastane úplněk, kdy nám dieta povoluje pouze vodu. Zatneme zuby a vydržíme. Další den strávíme pochůzkami na toaletu a při představě, že bychom měly absolvovat všechno znova jen v opačném pořadí, zajdeme do cukrárny a koupíme si dort. Organismus dostane šok a přibere okamžitě dva kilogramy.
Po pár dnech začneme s oddělenou stravou. V den rostlinek se nám zdá o krvavém bifteku a v živočišný den bychom si daly k salámu chleba, až bychom plakaly. Nejdříve si zkoušíme jenom ďobnout, ale znenadání zjistíme, že je pár krajíců v našem žaludku. Dieta je v háji a my to víme. Máme na sebe vztek a pokud kolegyně pronese něco o tom, že může jíst co chce a nikdy nepřibere, daly bychom jí nejraději facku.
Za trest si naordinujeme posilovnu. Chytnou nás záda, poležíme si v posteli a kolegyně, která může jíst co chce, nám přinese rakvičky se šlehačkou. Nejraději bychom je rozšlapaly, ale úporná bolest nám to nedovolí a tak je raději sníme.
Po uzdravení zaběhneme do butiku, ze kterého ale zase rychle vyběhneme, protože velikostně je v nich všechno do velikosti „M“. Budiž nám ale útěchou, že tento problém řeší tisíce žen. Pokud nebudeme vydávat více energie než přijímáme, žádná zaručená dieta nám prostě nepomůže.