Závislosti mají jednak příčinu (stalo se něco, proč závislost vznikla) a jednak jsou projevem naší pohodlnosti (řešíme věci tak, aby nás to co nejméně bolelo, aniž bychom si uvědomili následky). Budu mluvit konkrétně o závislosti na lécích na spaní, hypnotikách.
Ty nám v době krize předepíše téměř každý lékař. Velmi rychle si na ně zvykneme, vezmeme pilulku, nemusíme o ničem před spaním dlouze přemýšlet a usneme. Po nějaké době už bez ní neusneme vůbec a naopak dávky zvyšujeme (což je ta nejrychlejší cesta do pekel). V kombinaci s alkoholem už je to vlastní záhuba.
Člověk by chtěl přestat, ale nejde to, protože má pocit, že noci bez spánku nevydrží. Pak se člověk (ten chytřejší) začne pídit po tom, jak se závislosti zbavit. Řeklo by se, že inteligentní člověk po takových lécích nesáhne vůbec, ale to je mýlka.
Démoni vlastní duše mohou okupovat každého, jinak bychom nebyli svědky sebevražd známých herců a skladatelů. Rady jsou to ovšem opravdu „k nezaplacení“, protože žádná z nich nepomůže. Na vedlejší účinky léků umírá víc lidí, než si dokážeme představit.
Cesta je, ale jedna jediná a musíme mít pevnou vůli a důvod, proč se závislosti zbavit. Na lécích na spaní jsem byla závislá pět let. Užívala jsem první dva roky hypnogen, později v kombinaci s ještě silnějšími léky dormicum. Někdy mi stačila dávka 10 mg hypnogenu, v kombinaci jsem večer polkla 12,5 mg a když jsem se chtěla pořádně vyspat, vzala jsem pouze dormicum 15 mg. Někdy jsem se ale i tak v noci vzbudila a polkla jsem ještě během noci další polovinu tablety.
Důvody, proč jsem po lécích sáhla: jiný biorytmus (jsem sova), denně jsem musela časně ráno vstávat do práce, operace, po níž jsem měla deprese, konec vztahu, který jsem ze sebe nemohla vymazat, a po třech letech přišla ještě ztráta zaměstnání a otázka, co dál. Na všechno jsem byla sama a ze všeho jsem sama musela najít cestu ven. Dříve usnout a spát alespoň osm hodin pro mě znamenalo méně trápení. Dokázala jsem s prášky na usnutí pracovat a začít si budovat vlastní kariéru, zapomenout na prožitou bolest.
Co mi prášky na spaní vzaly: vlastní život, sebekontrolu (v noci). Přišly stavy, kdy jsem ráno nevěděla, co jsem v noci dělala, po krůčkách se objevovala i noční agrese, žravost, kdy jsem až ráno zjistila, co jsem v noci snědla. Přes den silná emoční otupělost, ráno první hodinu špatná koncentrace. Tělo začalo více zadržovat vodu. Občas přicházely po požití halucinace (předměty okolo mě se pohybovaly). Nepila jsem žádný alkohol, a pokud se tomu tak jednou za rok stalo, nic jsem si nepamatovala. Pokud jsem někam jela a spala tam, musela jsem mít s sebou prášky na spaní, jinak přišla noc bez spánku. Netroufla jsem si spát vedle žádného muže, protože jsem nevěděla, co bych v noci mohla udělat. Vyhýbala jsem se vztahům, kontaktům i společnosti, kde by se mohlo pít. Život začal být jako robotický stroj – ráno vstát, pracovat a večer si dát pilulku a spát.
Marné pokusy: uvědomovala jsem si, že tablety na spaní mi víc berou, jak dávají. Chtěla jsem přestat a začala se pídit po tom, jak. Neporadili mi nikde, naopak předepisovali další. Dvakrát jsem zkoušela tablety snižovat (jak je to napsané v příbalovém letáku), po třech dnech jsem to vzdala a vrátila se k původní dávce. Nepomohly ani alternativní metody (kozlík lékařský či přírodní bylinné tablety).
Poslední pokus: není to pokus, ale rozhodnutí, člověk by se měl naučit pojmenovávat věci pravými jmény. Život se posouvá a přichází do něj mnoho nových věcí. Měla jsem strach z bezesných nocí. Nejdříve jsem tedy musela tento strach překonat. Když to rozhodnutí ve mně dozrálo, strach jsem mít přestala. V první řadě jsem vyhodila všechny léky na spaní. Věděla jsem, co mě čeká, s tím jsem do toho šla. Žádné snižování, ale utnutí ze dne na den. Důležité je v noci „vymazat“ myšlenky, o ničem příliš nepřemýšlet. Já tomu říkám „nechat vše plout“ a nesnažit se nic vyřešit. Neméně důležité je i načasování – v zimě, kdy jsou rána ještě bez slunečních paprsků, je to jednodušší. A také se nesmí ulehnout ke spánku přes den. Na noc je dobré mít připravenou nějakou zábavu, aby čas rychleji utíkal. Denně beru vitaminy, po třech týdnech si udělám očistnou kůru.
První noc
První noc byla přesně taková, jak jsem očekávala a jakou už jsem několikrát prožila. Bez spánku. Ulehla jsem do postele až ve tři ráno, měla zavřené oči, převalovala se a ráno v sedm jsem vstala. Ve dne jsem měla ale kupodivu dost energie a nebyla jsem ospalá.
Druhá noc
Do postele jsem šla v pět hodin ráno. Dvě hodiny jsem měla zavřené oči a převalovala se. Vstala jsem v sedm hodin. Opět jsem nebyla ospalá a byla jsem plná energie a i náročný den jsem dobře zvládla. Moje blízké jsem upozornila na to, že jsem vysadila tablety a mohu mít různé stavy.
Třetí noc
Ráno bolest hlavy. Večer jsem vypila dvě sklenky batidy. Ulehla jsem ke spánku v jednu v noci, dvě hodiny jsem se převalovala, potom přišel jemný pětihodinový spánek. V noci jedna návštěva toalety a opět spánek. Nešlo ale ještě o spánek klasický, i když se mu podobal. Vstávala jsem v osm hodin. Byla jsem opět plná energie a nebyla jsem ospalá.
Čtvrtá noc
Odpoledne přišla silná nervozita. Nespala jsem vůbec, jen jsem měla zavřené oči. Kromě nervozity nebyly ve dne žádné změny. Opět energie a žádná ospalost. Bolest hlavy ráno a večer.
Pátá noc
Přes den úzkost, strach, hrozná duševní bolest, peklo. Ovládla jsem to s vypětím sil. Na druhé straně energie, žádná ospalost. Noc bez spánku, jen se zavřenýma očima. Bolest hlavy přetrvává.
Šestá noc
Odpoledne jsem se dozvěděla špatnou zprávu. Nervozita a úzkost vrcholily. Od tří do pěti nočních hodin jsem byla v jemném polospánku, hlava pořád bolí.
Sedmá noc
Od rána silná nervozita a úzkost. Dokonce bych řekla slabší deprese. Podpora od lidí, které mám ráda, mi tentokrát hodně pomohla. Večer malá sklenka batidy (pomohla mi uvolnit vnitřní napětí). Noc byla bez spánku, jen zavřené oči. Ráno a večer opět silná bolest hlavy.
Osmá noc
Přes den jsem pociťovala napětí, zaměstnala jsem se prací. Hlava je bez bolesti. Kolem páté hodiny odpolední se napětí uvolnilo, kolem šesté hodiny jsem začala prvně pociťovat únavu. V noci jsem si pustila film, který končil o půl jedné. Potom jsem zhasla a trvalo asi půl hodiny, než jsem usnula. Spala jsem 6 a půl hodiny v kuse, šla jsem se akorát dvakrát napít, protože jsem měla silný pocit žízně (což mohlo být od rýmy), okamžitě jsem pak ale usnula znova. Ráno skvělý pocit z vlastního vyspání, ne umělého spánku. Vrací se mi (snad) kontrola nad vlastním životem.
Devátá noc
Odpoledne dobrá nálada, celkové zklidnění. Cítím větší citlivost kůže. Od půlnoci do půl sedmé klasický spánek. Doba usínání trvala asi hodinu. Vydržet devět nocí a je vyhráno. Dělejte to nejen pro vaše blízké, ale hlavně pro sebe. Těch devět nocí za to doopravdy stojí.