V orientální gastronomii je drcený fenykl součástí několika víceingredienčních omáčkových směsí indických, čínských nebo arabských. Indové podávají fenyklová semínka na konci jídla k žvýkání na cestě domů.
Jedna velká polévková lžíce pomalu žvýkaná na kašičku často stačí zabránit nespavosti z přejedení. Fenyklový čaj nebo žvýkaná semínka navíc zmírňují pocit hladu, takže napomáhají k hubnutí. A vylepšují i činnost ledvin a jater. Nejsou ale samy o sobě výživnou potravou.
Není jí ani semínko celerové, které kromě celerové příchuti potravě dodává obranné látky proti dně, artritidě a všelijakým zánětům. Potravou naopak jsou semínka sezamová, z nichž si můžete ustrojit malou hostinu. Byla známá už ve staré Asýrii, Izraeli a Arábii pod jmény sumsum nebo simsim. Patří mezi nejalkaličtější potraviny, takže jsou ideální na překyselenost zažívacího ústrojí a celého těla. Obsahují vitaminy B1 a E, vápník, draslík, železo, bílkoviny a vlákniny.
K rychlému nastolení alkalické rovnováhy si hrst semínek mírně opražíme v kastrolku nebo na pánvičce. Odstavíme z ohně, jakmile začnou horkem vyskakovat. Vložíme je do moždíře – kamenného nebo keramického – s přidáním špetky mořské soli a podrtíme. Takto podrcené opět krátce opražíme do ztmavnutí a znovu v moždíři trochu podrtíme, ale ne na úplný prášek, měly by si udržet křupavost. Jíme samotné, nejlépe na lačný žaludek, žvýkáme na padrť a zapíjíme čistou vodou nebo fenyklovým čajem. Protože toto zpracování vymysleli japonští zen-buddhisté, nese také japonské pojmenování gomasio, což je složenina jmen pro sezam a sůl.
Ze středního Orientu pocházejí sezamové chleby, tedy pšeničné chleby oplácané sezamovými semínky, která při pečení chlebu dávají lahodnou orientální chuť. Nejlepší sezamový chléb umějí Turci a říkají mu ekmek. „Sezamový chléb se ze všech chlebů nejlíp hodí k sezamové kašičce zvané tehina nebo tahini. Je to béžová olejovitá kaše, která se k jídlu připravuje pomalým ředěním vodou za stálého míchání. Při míchání zbělá, nejprve při prvních kapkách vody zhoustne, s dalším přidáváním vody řídne a nejlepší je v hustotě podobné majonéze. Podává se na malém talířku zalitá olivovým olejem, citronovou šťávou a praženými semínky slunečnicovými nebo dýňovými a nabírá se na chléb nebo na tyčinky čerstvé zeleniny jako mrkev, paprika, cukína, jarní cibulka, fenyklová cibulka, okurka, salát nebo endivie. Používá se také jako chutná příměs pro dvě slavné středo-orientální kašičky zvané homus (drcená kaše z cizrny) a babaganudž (pečený nebo grilovaný šlehaný baklažán). K čaji po jídle se můžeme přejíst k prasknutí bohatou sladkostí zvanou halva, která je směsicí tehiny, cukru, medu, někdy s přidanou čokoládou, vanilkou nebo pistáciemi.