Lidské tělo velmi citlivě reaguje na životní situaci. Stres, který je v dnešní době v podstatě všude, má na svědomí téměř všechny nemoci moderního člověka. Naučit se držet se rovnováhy a udržet si ji, člověka stojí rozhodnutí a též práci na sobě. Jde to ztuha, ale touha po zdraví může být obrovskou motivací.
Onemocnění štítné žlázy je celkem hodně rozšířený jev. Tento orgán je pro lidské tělo velmi důležitý. Nesprávná funkce této žlázy, zvýšená či nedostatečná, ovlivňuje lidské tělo z vícera hledisek. Má na svědomí produkci hormonů, které ovlivňují tělesný metabolismus a tím spotřebu kyslíku, růst a vývoj. Tzv. Basedowa nemoc je zvýšení funkce štítné žlázy, která se projevuje strumou – tzv. vole a vystouplýma očima.
Příznaky poruchy funkce štítné žlázy, a to její hyperfunkce (zvýšená), jsou návaly horka, nadbytek energie, člověk hubne, štítná žláza se může zvětšit. U hypofunkce (snížená) dochází ke zpomalení všech tělesných procesů. Člověku může být neustále zima, přibývá na hmotnosti, nesoustředí se, padají mu vlasy, můžou ho bolet svaly. Dochází ke zvýšené únavě, depresím, jedinec ztrácí běžný zájem o dění kolem sebe. Dostavují se problémy s pamětí, únava, zácpa, otoky kolem očí, kůže i vlasy jsou suché.
Co se týče medicínské léčby, stane se z ní většinou léčba celoživotní. Medicína nepátrá po příčině. Zatím jsem se nesetkala s tím, že by někdo z mých známých, kteří některou z diagnóz onemocněl, měl zkušenost s hledáním příčiny v lékařské ordinaci.
Jak se tedy může stát, že člověku vypoví službu tak důležitý orgán?
Nadměrná funkce štítné žlázy ukazuje na člověka, který chce více, než je možné. Rád by režíroval a tvořil svůj život podle svého, ale nedá si k tomu dostatečné právo. Je toho názoru, že musí řídit život svým bližním. Navíc si myslí, že je to jeho povinnost. Tito lidé kladou vysoké nároky nejen na sebe, ale i na druhé. Myslí si, že je třeba jednat co nejrychleji. Často hledají lásku nebo mají potřebu někomu něco dokázat. A ještě k tomu dokážou i říci cokoliv či lhát jenom proto, aby rozjeli nějakou akci. A proto je zde třeba zmírnit tempo a zvážit, co vlastně člověk chce. Není kam spěchat