Kaše z nejrůznějších obilnin, masa poskrovnu. Na stole bylo to, co nabízela příroda a co se dalo vypěstovat v podnebí české kotliny, a to pouze dvakrát denně. Tak jedli naši předci v době knížat a králů.
Nad mnoha recepty z dávných dob dnešní výživoví poradci jásají- některé se těší v různých obměnách oblibě i dnes, ale objevují je dokonce i špičkoví kuchaři vyhlášených restaurací. Vzhledem k omezeným možnostem dopravy se pokrmy připravovaly především z lokálních surovin, těžko by si někdo představil, že bude mít na stole k večeři mořskou rybu vylovenou ráno v dalekých oceánech. Stejně, jako dnes, se lišila strava u různých sociálních skupin. Ale převážně se jedlo mnohem střídměji.
"Kdo jednou denně jí, je bůh, dvakrát denně jí člověk, kdo jí třikrát, je zvíře,“ podle toho se řídil jídelní režim. Jedlo se dopoledne - "pozdní snídaně" a večer. Ráno se jedlo do sytosti. Vařily se různé kaše - jáhlová,prosná, pohanková, ovesná, někdy i krupičná, ale zdaleka nepřipomínala tu, kterou známe dnes. Krubice se restovala na másle a solila se. Kaše sladké se nedělaly. Přidávala se do nich cibule, česnek, někdy i maso, které zbylo třeba od předešlého dne. Večer byla na stolehutná polévka jako základ, chléb a maso - většinou zvěřina nebo drůbež. Třikrát denně se začlo jíst až v 18. století. Do denního menu přibyl oběd, který v některých bohatších rodinách představoval až 6 chodů malých porcí.
Podle všeho naši přdkové s jídlem zacházeli převážně mnohem šetrněji, hýřilo se pouze na velkých hostinách nejvyšších kruhů, kde se nabízelo tolik chodů, jak dlouhé byly večery, někdy se jedlo až do rána.
To, čemu teď vznešeně říkáme "lokální a sezónní suroviny", bylo samozřejmostí, co nabízelo dané období a co poskytovaly řeky, les, pole a zahrady, to bylo na stole. Sladké bylo akorát ovoce - cena cukru byla příliš vysoká. Jestli teď máte víc času, zkuste uvařit podle českých dávných tradic. Určitě kouzlo této doby objevíte.-)