Už od počátku věků si ženy dokázaly najít triky a fígle, jak zvýraznit svou přirozenou krásu a zajistit si tím obdiv okolí. Dnes tomu většina lidí neřekne jinak než čiré bláznovství.
Lotosová chodidla
Jeden z nejznámějších překlepů představy, jak má vypadat dámská krása představovala lotosová chodidla. Ženy si obvazovaly nohy, aby jim chodidla zůstala nepoznatelně malé od půvabné dívčí nožky. Čím menší nožku dáma měla, tím byla krásnější a poukazovala více na své společenské postavení. To že si tím na zbytek života žena znepříjemní chůzi a zajistí si téměř jistou invaliditu, již nebylo podstatné.
Tento trend se podařilo udržet téměř do dvacátého století v Asii. Nyní ho střídají jiné zázraky s nohami, jako například lámaní kostí (prováděné, aby žena byla vyšší) a rovnání kostí (pro rovné nohy).
Je tedy vidět, že dosažení symbolů krásy jde přes bolest a možnou budoucí invaliditu i nadále.