Michael a Hugo vlastnili obrovské továrny. Když Hugo přijel k Michaelovi na návštěvu, nestačil se divit.
„To jsou ti lidé opravdu tak schopní, že vyprodukují pětkrát více, než moji zaměstnanci?“
„Ale jistě,“ odpověděl Michael. „A dokonce dělají za poloviční plat. Jako konkurenci bych ti to říkat neměl, ale protože jsi kamarád, něco bych pro tebe udělat mohl.“
„Tak ven s tím,“ popoháněl jej Hugo. „Jestli chceš peníze…“
„Pět milionů dolarů převedeš na konto mojí ženy. Potom váš závodní lékař všechny zaměstnance postupně odešle do nemocnice na nějaký banální zákrok. Důležité je, aby se všichni dostali na oddělení mé manželky. O víc se starat nemusíš.“
Hugo pokýval hlavou a další den udělal to, oč jej Michael žádal. Závodní lékař odeslal do nemocnice prvního pacienta.
„Je to super,“ volal Hugo Michaelovi. „Pracuje patnáct hodin denně a vůbec nenamítal, když jsem mu strhnul celé prémie. Příští týden dodám dalšího.“
Michael si mnul ruce. Moje žena je opravdu schopná, pomyslel si.
„Co tady děláš, Hugo?“ podivila se Ester, která právě vyšla z operačního sálu. „Michael ti neříkal, že se nemáš o nic starat?“
„Říkal,“ omlouval se Hugo. „Jenom mě zajímá, na jakém principu to všechno funguje.“
„Tak si sedni,“ pokrčila rameny Ester. „Nestačí ti, že zaměstnanci pracují bez chyb a nestarají se o výši platu? Podařilo se mi objevit gen, který umožňuje malým zásahem udělat z lidí živé roboty. Pomocí injekce jim vstříknu směs genů a v mozku dojde ke změně, která jim udělá z práce jediný cíl. Jde o gen, který se v mozku stará o rovnováhu mezi prací a odměnou. To je celé, Hugo. Za několik týdnů bude i ze tvých továren dokonalá workoholická instituce.“
„Ty jsi opravdu zázrak, Ester,“ pochválil ji Hugo. „Kdyby se ale tyto informace dostaly do rukou osobám …“
Ester zpozorněla a začala přemýšlet. Za chvíli se natáhla ke stolku a poodešla k Hugovi.
„Děkuji ti za návštěvu,“ loučila se s ním a v nestřeženém okamžiku mu vpíchla rychle působící uspávací injekci. „Je mi to líto,“ pronesla nad jeho tělem, které překládala na lůžko. „Sestro, připravte operační sál,“ vydala pokyny. „Nikdy bych neřekla, Hugo, že bys tak lehce zneužil toho, co víš,“ zakroutila hlavou.
Michael seděl s Ester u sklenky polosuchého vína. „To se ti opravdu povedlo, Ester,“ skládal jí Michael poklonu a přitom klepal tužkou na notářsky ověřenou smlouvu, která mu za jeden dolar prodávala celou Hugovo společnost. „Co kdybychom prodali nějaké genové informace? Mohlo by nám to vynést další miliony, co říkáš?“
Ester položila skleničku a odešla do vedlejší místnosti. Když brala do ruky injekční stříkačku, věděla docela přesně, na co se u Michaela zaměřit.