Prožitky, emoce, intuice – to vše nalezneme ve vědomí.

V dřívější rodině to fungovalo tak, že se žena starala o domácnost a muž zajišťoval finanční chod domácnosti. Když se žena „dobře vdala“, netrpěla chudobou ani nouzí a mohla si dopřát i několikatery šaty. Vdala-li se špatně, látala pořád tytéž a vegetariánkou se stala ne z vlastní vůle, ale z bídy.

Vedro se neoddělitelně pojí se sluníčkem, a pokud z Vás vysává energie, získejte ji zpět od slunce.

Kdo by se netěšil na dovolenou, chvíle odpočinku a času na rodinu? Na několik dní můžeme z hlavy vypudit pracovní povinnosti, oddávat se partnerovi, přepychově si užívat času, ve kterém nic nemusíme, jenom můžeme.

Málo škodí stejně jako přemíra. Pojďme se podívat na to, co se může přihodit, když je něčeho hodně.

Před pár měsíci mi smutek nedovolil ani dýchat, ale vše se po terapeutických sezeních zlepšilo. Vděčnost mnou proudila a tryskala ze mě za to, že již každý můj krok neprovází pláč, pocit frustrace a totální beznaděje přes to, že podpora rodiny byla neutuchající a každodenní.

V našem moderním a přetechnizovaném světě přibývá každým dnem lidí, kteří mají neurózy a fobie, silné a každodenní deprese, což jsou všechno rizikové faktory pro další choroby. Příčina těchto onemocnění je ale v nás samotných, v naší duši (a možná hodně staré), která si někde v samém koutku může pamatovat příkoří a bolesti, kterými si musela projít v minulých životech.

Přirozené smrti se vyhnout nemůžeme, i kdybychom sebevíc chtěli. Jeden z partnerů většinou odejde dřív a ten druhý se s tím musí nějakým způsobem vyrovnat. My se ale budeme bavit o smrti tragické, neboli vraždě.

Mám ráda citáty. Občas si nějaký poznamenám a mám jich už docela slušnou sbírku. Je krásné citáty pročítat a vnímat, co zajímavého, podnětného, zábavného či moudrého mohou člověku dát.