Určitě každý z nás zažil ten pocit, kdy jsme nespokojení, přetížení nebo nevyspalí a přichází nemoc, aby nám dala znamení. Jak rozklíčovat zprávy, které nám posílá tělo a duše?

Jak podpořit naše zdraví, aby prospívalo a drželo nás v rovnováze?

Každý z nás někdy zažil nepříjemnou hádku. Kdy má smysl snažit se o smíření, a kdy už není zdravé ve vztahu pokračovat? Umíme si z hádky vzít podstatné informace pro společný růst, nebo necháváme emocemi zničit vše, co jsme vybudovali?

Pro odlehčení se s vámi podělím o jednu zábavnou historku, která se mi přihodila. Život je občas natolik náročný, že je potřeba umět se zasmát i sami sobě. Není vždy nutné hluboce se zamýšlet nad nesmrtelností brouka a všemožnými problémy. Kéž by vám dnešní příběh vykouzlil úsměv na tváři…

Ať už se jedná o pohanský keltský svátek Imbolc, nebo Hromnice, oba dva jsou součástí naší kultury. Je proto dobré si připomenout, co nám tyto svátky přinesly.

Kdy jste naposledy pozvedli hlavu k nebi? Komunikovali jste už někdy s Měsícem? Možná je to pro někoho neobvyklé, ale z vlastní zkušenosti vím, že svět je záhadným místem, ve kterém je téměř všechno možné.

Byl temný zimní večer a noc se vkrádala do staré chalupy v hlubokém lese. Zdálo se, že tam nikdo nebydlí, ale přitom se uvnitř odehrávaly věci nevídané. Říkávalo se, že tam bydlela jedna malá stařenka, ale ani pamětníci si nemohou vzpomenout, kolik by jí mohlo být let – jako by tam žila od nepaměti. Co se v chaloupce vlastně dělo?

Byl jednou jeden starodávný kmen, tam kdesi v neznámé zemi. Už z dáli bylo slyšet pravidelné bubnování, magické a posilující. Rytmus duněl celým tělem a uvolňoval ty nejpříjemnější pocity. Dokážeme se s naším rytmem ztotožnit?

Připadá vám někdy neskutečné, co se ve vašem životě nebo kolem vás děje? Překvapují, baví nebo děsí vás příběhy, které zažíváte nebo slyšíte? Rozčilují vás zprávy v denním tisku? Věřte, že život je hra, která nás dokola zkouší, zda v ní obstojíme.