Jde v těchto příbězích o opravdové prožitky nebo to bývají „pouze“ výplody lidské fantazie? A pokud jde o fantazii, jak je možné, že často těmi fantaziemi lidé dostávají například rady, jak se dostat ze spletitých situací ohrožujících majetek, zdraví nebo život?
Co je lidstvo lidstvem a obývá Zemi, sbírá tajemné příběhy, které si předávali nejprve ústně, později se začaly zapisovat, dnes je filmují. Vyprávěli si je za dlouhých zimních večerů, kdy se pracovalo jen v domě. Příběhy většinou vyprávěl nejstarší člen rodiny nebo nějaký návštěvník. Někdy šlo jen o pohádkové příběhy, ale někdy i o ty tajemné. Ačkoliv… kde je hranice mezi pohádkou a tajuplným příběhem, že? Již v dávných dobách měli lidé zkušenosti s duchy, temnými silami nebo naopak se silami, které měly chránit domy, děti, ale i dobytek nebo úrodu. Chlapce, které si odvedli verbíři či dívky, které šly sloužit pánům.
Co myslíte, jak to tedy je? Lze věřit různým „návštěvám“ nebo zážitkům s hlasy či obrazy, tzv. zázrakům? Setkáváme se s tím, že lidé, a to především muži, kteří zažili nějakou extrémně náročnou situaci, o tajemných silách po své záchraně hovoří. Ať jsou to mořeplavci, horolezci či dobyvatelé pólů. A to nemluvíme o příbězích, které si lidé jen tak vyprávějí mezi sebou nebo si je, a to se zřejmě děje daleko nejčastěji, si je nechávají pro sebe. Důvod je zřejmý. Ostatní by jim nevěřili a navíc by je měli za blázny a vysmáli by se jim. Avšak sdílené příběhy se množí. Lidé popisují setkání s lidmi, kteří zemřeli, mimozemšťany či těmi, kteří zrovna jsou někde velmi daleko. Děti tvrdí, že na svět přilétly, že se vrátily. Někdy si vzpomínají i na zážitky z posledního života včetně své smrti.
Zajímavé jsou názory současných vědců, kteří případné záhadné záhady slavných osobností zkoumají. Postřehy o tom, jak jsou např. horolezci Messner či polárník Shackleton, důvěryhodní lidé a přesto zážitky s tajemnými bytostmi mají, jsou trochu úsměvné. Jako kdyby ostatní lidé, kteří nejsou zrovna slavnými, si důvěru nezasloužili. Je zřejmé, že bychom neměli tyto události podceňovat a dělat si z nich legraci. Vědci hovoří o obranném mechanismu člověka. Ve většině případů se takové události odehrají tehdy, když je člověk v nějaké krajní situaci. Ale jak vysvětlíme to, že malé děti běžně komunikují s takovými „kamarády“? Jak vysvětlíme setkání člověka s někým, kdo zemřel? Jakoby se s ním přišel rozloučit… Můžeme si to tedy vysvětlit tak, že člověk, který má ještě úkol na světě, nemůže zemřít v krajní situaci? Vždy se ukáže nějaká síla, která tohoto jedince vyvede z nebezpečí, aby mohl dodělat, co je jeho poslání? Kdo ví, ale prostě se to, podle sdělení zúčastněných, stává, tak na tom něco bude. Zřejmě je na místě přijmout možnost, že se odehrává něco mezi nebem a zemí, čemu tak úplně nerozumíme, ale věřme, že se někdy zázraky prostě dějí.
Další zajímavé informace naleznete taky na naší Facebook stránce!