Různá rčení v souvislosti s penězi v lidech vyvolávají negativní emoce. V podstatě si myslí, že je ctnostné nemít peníze jako známka skromnosti, pokory, přesvědčení, že peníze kazí charakter atd. Nicméně dnešní doba je taková, že peníze je třeba mít. Platí se za mnohé, co dříve bylo zdarma. A co si budeme nalhávat, dostatek financí činí člověka svobodným.
Díky svým aktivitám jsem jednou zažila „výlet do minulosti“ se svou klientkou, kamarádkou a bývalou kolegyní. Řešila si nějaké záležitosti, se kterými si nevěděla rady. Nebyla schopna se hnout z místa a oslovila mne se žádostí o pomoc. Samozřejmě, že jsem souhlasila. Přesto, že jsem tušila, kde je „zakopaný pes“, každý si musí ten svůj „vypínač“ najít a „vypnout“ sám. Přesto, že tento zážitek neměl s penězi mnoho do činění, dovedl ji do doby, která mi byla nějakým způsobem velmi známá a občas jsem měla pocit, že její příběh prožívám s ní. Asi dva dny po její návštěvě mi volala a nakonec mi řekla: „Víš, asi to bude znít blbě, ale v jednu chvíli jsem se tě chtěla zeptat, proč mi lezeš do mého příběhu.“ Popovídaly jsme si o nastalé situaci a nakonec se jí upřímně společně zasmály. Její příběh se odehrával zřejmě v době temného středověku, rytířů v brněních čestných, ale i těch loupeživých. V době, kdy nikomu na životě druhého pramálo záleželo.
A přicházely další podobné „příběhy“. U mnohých lidí se ukazuje spojitost s fenoménem, který je aktuální i v současnosti. A tím je bohatství církví. A to především římsko-katolické církve. Majetkové nároky vznesené v posledních letech v rámci restituce jsou navíc jistým „spínačem“ kolektivního vědomí spojeného s určitými událostmi.
Strach mít finanční zabezpečení, či jinak řečeno, být bohatý, má mnoho lidí. Byť se to zdá vše jako smyšlená pohádka, mnoho rodin v různých zemích světa, především v Evropě, má v buněčné paměti stopy těchto nepříjemných, bolestných a krutých vzpomínek.
Získávání bohatství církve v Evropě, to znamená světského bohatství, nebylo vždy, respektive nikdy čestnou cestou. Prodávání odpustků, čarodějnické a kacířské procesy kvůli získání bohatství nebo ohrožení postavení v určitém místě, robota na farních pozemcích či odvádění různých daní. A tak byl dřený z peněz ten nejchudší lid. A tím i ovládaný. Pokud šlo o majetek, církev se neštítila lží a fanatických obviňování lidí, jejichž majetky chtěla získat. A především procesy s tzv. čarodějnicemi a kacíři. Jejich věznění, mučení, někdy jen takové zmizení z povrchu zemského je pro některé lidi zásadní ještě dnes. A není se co divit, protože buněčná paměť se předává po generace společně s lidskými geny. Že je vám to divné? Nemusí… to, že dědíme společně s geny i vzpomínky, je totiž vědecky dokázané.
Totiž takový model v buněčné paměti o tom, že budu-li bohatý či bohatá, tak se vystavuji krutému zacházení a většinou i smrti, si mnoho lidí nese díky genům dodnes. Jiný vzorec může ukazovat na to, že existuje-li bohatství, neexistuje láska. A tak si nedovolí člověk být bohatý, aby nebyl sám. A tak bychom mohli pokračovat. V mnoha případech tak jsou tito lidé odsouzení k chudobě. Řešení sice existuje, ale snadné není. Avšak mnoho lidí nevěří, že se chudoba „dá léčit“.
Děje-li se vám v životě cokoliv, co se vám nelíbí, řešte to. Pokud se rozhodnete, že svou situaci budete řešit, pomoc se vždy ukáže v pravý čas.