Kdysi mi někdo vyprávěl vtipný příběh o svém malém psíkovi. Je důležité umět se zasmát i sami sobě, a proto vám tento krátký příběh budu vyprávět.
Historku mi vyprávěla jedna paní v letech, která si pořídila psíka přesně podle svých představ. Nejen, že psisko vypadalo úplně stejně jako jeho panička, ale dáma mu nakonec pořídila celou garderobu psích oblečků. Co vše spolu prožili?
Psík v podobě dámy
Chlupačisko bylo čivavou, jejíž chlupy stály jako v pozoru. Stejně tak panička měla velice rozháraný účes, a to i přes snahu docházet pravidelně ke kadeřníkovi, kterému říkala „můj teplý kadeřník Hugo“. No co, však homosexuálové stříhat umí! Ale tento, ač se snažil, vlas zmíněné dámy nešlo zkrotit, a to ani přes utracené tisícovky za kadeřnictví.
Psí historka
Dáma to byla jinak poměrně ctnostná, dbala na oblečení a úpravu zevnějšku. Její nosík z profilu dopředu trčící přesně kopíroval čumáček Dášenky, jak nazývala svého psího miláčka. Když šla žena venčit, vždy jste ji mohli zahlédnout klapat v kvalitních podpatcích z pravé kůže, vždy jiné barvy. Dášenka na botky nedbala, byla dobře vychovaná a lodičky ji nezajímaly. Co se ale jednou nestalo?
Nové lodičky
Jednou, bylo to kvečeru, šla panička venčit asi třikrát za sebou. Její milá štěkající Dášenka totiž trpěla průjmem, neboť ulovila černého slimáka, jenž jí natropil v psím žaludku neplechu. Panička zoufala, cože to s jejím miláčkem je. Nedošlo jí, že by si neměla brát na venčení své epesní rudé lodičky. Však je Dáša vždy tak hodná a botky nekouše!
Jak se stmívalo, stárnoucí žena nevalného zraku si nevšimla dalšího výměšku své milované psí bytosti. Odklapali společně domů, psí slečna klapala drápky, panička svými vysokými jehlami. Jejich společný rytmus linul se vesele sídlištěm. Ovšem nejen rytmus…
Ve výtahu potkaly pohledného souseda, který na ně podivně pohlížel. Paničce přišlo zvláštní, že cítí jakýsi prapodivný pach, který se za nimi neustále linul. Pomyslela si: „To musím Dášenku pořádně umýt, chuděrka je určitě z té záležitosti celá špinavá…“ Doma si svlékla drahý kabát, chytla se za lodičky, které se jala zouvati, a najednou pochopila. Hle, na dlani dlí obrovský psí exkrement hnědavé až černé barvy, se zbytky tráveného slimejše! Panička totiž v přítmí šlápla svou novou lodičkou do Dášenčina požehnání! Krve by se v ní v tu chvíli nedořezal! Nakonec po hartusení i tato ctnostná dáma propukla v smích, a smála se ještě další ráno, když si na tento trapas vzpomněla.