Ten, kdo spočívá v sobě samém, došel domů.
Ten, kdo spočívá v sobě samém, došel domů. Stačila by tato jediná věta k popsání poselství karty číslo devět – Poustevník? Stačila. Pojďme ale raději vysledovat na kartě samotné, co vlastně dovedlo ty Moudré mezi námi k tomuto konstatovámí. Osamělý poustevník stojí na pusté cestě na vrcholku hory a svítí lucernou, jež osvětluje náš vnitřní život, aby ten, kdo je dole, našel cestu a mohl vystoupit tam, kde ho s láskou a trpělivostí očekává. Drží lucernu v pravé ruce, tedy v ruce vědomí. To značí, že ji zapálil úsilím své vůle. Odráží duchovní cestu, na které nalézáme vnitřní pravdu. Lucernu osvětluje planoucí šesticípá hvězda, a pomineme-li její primární význam jako hvězdu Šalamounovu, tedy tu nejvyšší moudrost, poukazuje nám i na míchání ženského principu podvědomí a mužského principu vědomí sebe sama. Zdá se, že každý kdo opravdu hledá, musí čas od času odejít na místo, kde bude sám. Pravé Moudré poustevníky totiž vyškolila škola života, a proto nyní mohou pomáhat jiným, kteří se učí, a svítí jim na cestu světlem své moudrosti. To ukazuje barva pláště našeho „eremity“, neboť šedá je barvou moudrosti. Číslo devět, poslední číslo našeho číselného systému ukazuje nám, že jde o dosažení cíle, uskutečnění, dokonalost a dovršení. Když se na figuru na kartě podíváme pozorněji, uvědomíme si, že celé jeho tělo svým tvarem připomíná devítku. I číslo samo jak známo připomíná, že naše zkušenosti mohou sloužit nám i druhým. Dovršení potvrzuje skutečnost, že v levé ruce podvědomí drží hůl, či berlu, jíž ztvrzuje tuto platnost. Čerpá sílu ze svého nitra a nepotřebuje, aby ho někdo podporoval, může se plně spolehnout sám na sebe. Poustevník je spojován s Jungovým archetypem Mudrce a řeckým bohem Kronem. Patří spolu se Spravedlností, Mírností a Silou mezi základní ctnosti.
Uvědomujeme si, že každý jsme v podstatě sám. Poustevník někdy uk