Čarodějnictvím se rozumí lidová obdoba magie v opozici vůči náboženství. Bylo určitou formou revolty proti triumfujícímu náboženství. Čarodějnictví bylo vždycky hlavně ženskou záležitostí, hrál v něm vlastně roli i nevědomý masochismus žen.
Na jednoho čaroděje kdysi připadalo zhruba deset tisíc čarodějnic. Středověká víra v magickou moc jejich působení na jiné lidi měla svůj odraz i v existujících návodech, v knihách o čarování. Podle této víry čarodějnice škodily lidem i dobytku, zejména pomocí tzv. voltů. Jednalo se o druh sympatetické magie, při níž se zhotovila loutka člověka, jenž měl být čarováním postižen. Bývala většinou z vosku a opatřena nějakou částí této osoby, například vlasy či nehty. Do loutky byly potom vráženy jehly a věřilo se, že stejná bolest a zranění jsou působena vyhlédnutému člověku.
Podle legend měly čarodějnice svá místa srazů. Také se ale věřilo v jejich posedlost zlými duchy. Posedlost ďábla pak byla vymítána knězi pomocí rituálních exorcismů. Dnes už je naštěstí pohled na čarodějnice jiný a mnoho lidí vyhledává jejich pomoc. Aby také ne, vždyť nešťastná láska, zármutek, bolest, to všechno potřebuje někoho, kdo dovede rychle zasáhnout.